Musíme žít přítomností. Ale podmínky jsou těžké, soupeřky vás kopou
Přítomnost je celkem nenápadné slovo. Ale kdo žijeme skutečnou přítomností? Možná ani teď, když čtete tenhle článek, ji tak úplně nevnímáte. Spíš si říkáte, co všechno dneska musíte zařídit, kolik máte naplánováno práce nebo schůzek, a už aby to bylo hotové, protože se těšíte na společné chvíle s rodinou. To je ten příjemný čas. Kolik z vás ho ale prožije přítomně? Kdo z vás myslí na budoucí věci nebo se dokonce zaobírá minulostí?
Podobné pocity jdou krásně přetavit do sportu, do jednotlivých závodů. Konkrétně do těch, které běhám já. Můžeme si to ukázat na příkladu. Do závodu vstupuje 16 závodnic, každá má za sebou řádnou přípravu, čerpá tedy z minulosti, před závodem přemýšlí, jaký asi závod bude.
Může si ho vizualizovat, jak chce, ale každá má představu jinou. Trochu jasnější je to u Faith Kipyegonové, která běží s cílem zaběhnout světový rekord, a pravděpodobnost, že se někdo udrží, je mizivá.
U taktického závodu je to jinak. Člověk musí
