Ublíženecký pocit Ocelářům nepomůže. V Třinci musí změnit přístup
Když už se zdálo, že se třinečtí Oceláři dostávají z krize, která na ně na přelomu roku sedla, přišel debakl na Spartě. Nevídaný. Zahanbující. Dostat dvanáct gólů je na extraligové úrovni ostuda. Jiné slovo se po výplachu 3:12 ani použít nedá. Vědí to hráči, ví to trenér Vladimír Kýhos. I proto se společně shodli na „odškodnění“. Jako omluvu, nejen za výprask na Spartě, ale za celý lednový propad, pošlou pořádný balík peněz (800 tisíc) do Nadačního fondu Ocelářů pro mladé hokejisty.
Sympatické gesto. Ovšem je to jen jeden krok, který navíc v celkovém kontextu po posledních sezon zdaleka neřeší třinecký problém. Oceláři musí v prvé řadě změnit myšlení a přístup.
Od prohraného finále s Litvínovem z ročníku 2014/15 jako by měli v Třinci utkvělou představu, že jim celá republika ubližuje. Že se všichni těší na každé zaváhání bohatého klubu a sebemenší nezdar je propíraný třikrát víc než u kohokoliv jiného. V některých případech pravdu mají, v drtivé většině tomu tak není.
Ano, na renomovaný klub je nahlíženo kritickým měřítkem. I proto, že si takovou laťku sami nastavili. Šéfové klubu se nikdy za fráze neschovávali. Za parádní podmínky chceme i parádní hokej. Logicky. S tím pochopitelně přichází i tlak. Stejnému čelí Sparta, Kometa Brno nebo hradecký Mountfield.
Pokud chtějí hrát Oceláři na špici, musí se umět s tímto tlakem vyrovnat. Ať už přichází odkudkoliv. Ublíženecká nálada jim na ledě nepomůže. Kádr, hokejovou kvalitu i možnosti mají stále na vysoké úrovni. Pokud poslední otřesy vezmou za správný konec, tak to i v play off dokážou.
