Ostuda v Lize mistrů. Ocelářům chyběla jiskra a touha
Pokud by třinečtí Oceláři brali hokejovou Ligu mistrů jako nutné zlo, možná by se daly hororové výsledky startu aktuálního ročníku Champions Hockey League pochopit. Se švédským Djurgardenem 1:6, s finskou Tapparou 2:8. Ostuda.
Jenže Oceláři berou, nebo chtějí brát, mezinárodní soutěž prestižně. Chtějí v ní uspět. Nespekulují. Trenéři i šéfové v ní chtějí výsledky. Co se tedy s našlapaným týmem, který před rokem v CHL vyhrál 9 zápasů z dvanácti a nechal za sebou movitý německý Mannheim i švédské trio Jönkoping, Malmö, Brynäs, stalo?
Klasická ztráta koncentrace. Oceláři s Djurgardenem i Tapparou začali solidně, přehrávali je, měli šance, přesilovky. V zakončení i hře dozadu ovšem citelně chyběla jiskra a touha, která Třinec zdobila v předchozím ročníku CHL. Tehdy doma odehrál šest zápasů, všechny vyhrál a měl v nich skóre 24:6. Teď má po dvou domácích duelech skóre 3:14.
Zkušený útočník Martin Adamský po prvním výprasku mluvil o tom, že Švédové byli hokejovější. Může být. Ale i Třinec má hokejové mužstvo, řadu šikovných hráčů, zvučných jmen. A třeba přesilovkové komando ve složení Martin Růžička, Roberts Bukarts, Tomáš Marcinko, Erik Hrňa a Lukáš Krajíček budí hrůzu.
Rozdíl byl v přístupu. V ochotě do puntíku plnit daný systém, dodržovat svou roli. Dopředu, i dozadu. Jakmile ze systému vypadne jeden, hoří druhý. Chyby se kupí a kvalitní týmy je trestají.
Před extraligou je to pro Oceláře užitečná lekce. Srazit paty, srovnat ega, zpátky do montérek. A tvrdou prací se ještě před ligou pokusit „omluvit“ v severských odvetách. V pátek hrají Oceláři ve Švédsku, v neděli ve Finsku. Mají ideální šanci dokázat, že trestuhodný start Ligy mistrů byl jen ojedinělý výpadek. Ne předzvěst bídné sezony.
