Ještě to není medaile, které dokázali českoslovenští volejbalisté získávat na mistrovství světa nebo na olympiádách. Dva tituly mistrů světa z let 1956 a 1966 nebo olympijské stříbro (1964) a bronz (1968) znějí pro dnešní generaci stejně fantasticky a neuvěřitelně jako romány Julese Verna v dobách svého vydání.
Vítězství v osmifinále mistrovství Evropy nad Francií (3:0), která nedávno ovládla olympiádu v Tokiu a v současnosti je nejlepší volejbalovou reprezentací světa, se tomu lehce blíží. Senzační, šokující, nečekané, extatické. Můžete doplňovat, jak libo. Prostě parádní týmová práce. A rozhodně má podobný potenciál pobláznit fanoušky i mladé sportovce, jako nedávno čeští basketbalisté na mistrovství světa nebo postupem na olympiádu.
Čeští lvi ukázali srdce i koule. Z bitvy, kterou drtivá většina veřejnosti považovala za předem jasnou záležitost, se nepodělali. Zdravé sebevědomí, důvěra v nastavený systém, podpora z lavičky a především - ukázaná kvalita. Herní i mentální.
To vše podpořeno a navýšeno elektrizující atmosférou v Ostravar Aréně, kam se i v těžké postcovidové době sjeli nadšenci ze všech koutů republiky. A že byli slyšet! Přestože kapacita je z hygienických důvodů výrazně okleštěná na polovinu. „Naše nejsilnější stránka, doufám, budou diváci,“ říkal trenér Jiří Novák už před startem šampionátu.
Dobře věděl, o čem mluví. Před dvaceti lety byl hráčem českého výběru, který na mistrovství Evropy v Ostravě bojoval o bronz. Češi tehdy padli v medailové bitvě s Ruskem 2:3. Podobnému úspěchu se národní tým od té doby nepřiblížil.
I proto je postup přes olympijské vítěze obrovskou vzpruhou. Hlavně kvůli nastupující generaci. Mladí čeští volejbalisté už dokázali vybojovat titul mistrů Evropy do 18 let (2017) nebo stříbro z mistrovství Evropy do 20 let (2018). Lukáš Vašina, Josef Polák (oba 22 let) nebo Oliver Sedláček (23) už patří i k tahounům seniorského týmu. A prezentují se fantastickými výkony. Nebojí se, hoří emocemi, jsou zdravě drzí. Vašina, nejmladší hráč výběru, je po šesti zápasech celkově druhý nejlépe bodující hráč celého šampionátu (94 bodů)! To je pro český volejbal parádní zpráva. Navíc nejsou jediní, do výběru se tlačili i další talentovaní borci.
„U mladých ptáků nevíte, co se jim honí v hlavě,“ usmíval se trenér Novák. „Mohou přijít, publikum je naspíduje a předvedou úplně perfektní výkon. Nebo taky ne. Ještě nejsou úplně zvyklí držet level.“ To je potřeba stabilizovat. Udržet hlavu i vůli pracovat. A dál hledat cesty, jak se měřit s nejlepšími. I bez fantastického smečaře Donovana Džavoronoka, který si dal aktuálně od reprezentace pauzu, a s osou poskládanou z české ligy.
Trefně to vystihl trenér Novák. „Nemáme na výběr z patnácti hráčů od 205 centimetrů výš, tak to je,“ krčil rameny. „Silově nebo fyziologicky taky nemáme takové ranaře. Musíme hledat - jak se v hokeji a ve fotbale říká – českou vychcanost. Hledat českou cestu, jak být dobří a s nejlepšími soupeřit. Zdokonalovat se v tom, v čem chceme být dobří.“
Na semknuté partě Jiřího Nováka a Martina Kopa je ovšem nejlepší to, že „pouze“ s postupem mezi elitní osmičku se nehodlají smiřovat. Na dalšího z favoritů šampionátu – úřadující vicemistry Evropy ze Slovinska, se znovu chystají velmi zodpovědně. I pro skvělé fanoušky by rádi přidali ještě nášup.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, osmifinále, mistrovství evropy, sport, Květoslav Šimek, Olympijské hry, Francie, Evropa, Tokio, Jiří Novák, volejbal, trenér, emoce, Ostrava Aréna, Jules Verne, Sport na Heureka.cz
Související články
