Překážkové dostihy jsou extrémně tvrdý a náročný sport. Možná proto se hluboce vžila představa, že do něj ženy nepatří. Naopak. Bez nich by tento svět ani nemohl fungovat. Stájový personál je odjakživa z drtivé většiny postavený právě na dívčinách, které se denně o špičkové koně starají. Neviditelná a nedoceněná dřina. Do světel ramp pak vstupují muži. Aby se mezi jezdci nebo trenéry prosadila žena, to už musí být něco.
„Chlapi se umí lépe prodat. I proto vždycky bylo, a vždycky bude, těžké se mezi nimi prosadit,“ vzpomínala v minulosti Hana Kabelková. V neděli se jako třetí ženská trenérka v historii zapsala do listiny vítězů Velké pardubické. S ryzákem Talentem, kterého si s manželem navíc sami odchovali. A na přípravě druhého Evžena se spolu s manželem Jaroslavem podílí Štěpánka Myšková.
Lata Brandisová, Lenka Horáková a Martina Růžičková. Ještě minulý týden jediné tři ženy, které se vítězně zapsaly do historie Velké pardubické steeplechase. Brandisová jako jezdkyně v roce 1937, Horáková s Růžičkovou jako trenérky s Peruánem (1998, 1999, 2000) a Charme Lookem (2016). Teď jejich řady rozšířila i Hana Kabelková.
Zaslouženě. Koní ve Vápenném Podolu nemá moc, ale v minulosti dokázala sbírat úspěchy s Charccarim nebo s Trezorem, který býval králem kvalifikací Velké pardubické. Parádní výsledky má s rovinovou hvězdou Welluncou. Sedm let trénovala i Vanduala, který byl loni ve Velké třetí, Talent byl před rokem hned za ním.
„Ohromné poděkování patří celému našemu týmu, všichni do práce dávají srdce. Bez něho by to nešlo,“ děkovala Kabelková po životním triumfu. Právě srdce, empatie a porozumění bývá největším vkladem žen v přípravě dostihových šampionů. Samozřejmě, tvrdá chlapská ruka je v tréninku i dostizích potřeba. Ale ženský pohled má také svou váhu.
Hana Kabelková se Štěpánkou Myškovou na to daly ve 131. ročníku Velké pardubické se Slavia pojišťovnou razítko.