Být Šádkem, říkám totéž. Zapracovaly emoce, Plzeň je průserářský balíček
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Z Adolfa Šádka spadla nabytým titulem veškerá tíha a břemeno. Samozřejmě také z majitele Tomáše Paclíka, z hráčů i z fanoušků. Ale nejvíce se to projevilo právě na Šádkovi, který mužstvo v zákulisí táhne. V mých očích je to takový kardinál Richelieu. Musel být na jaře hrozně nervózní z výsledků a z projevu týmu. Byl pod strašlivým tlakem. Možná je to poněkud hloupý, ale naprosto chápu vulgární výrazivo, které z něj vylítlo v rámci oslav.
Kdyby Plzeň vyhrála titul lehce, nikdy by pražské kluby do hajzlu neposlal. Zapracovaly emoce. Přiznám se, že být v jeho kůži, volím podobný slova. Já vím, vlastním dětem odmala říkáme: „K**va, to se neříká…“ Ale u Šádka bych se přimlouval za výjimku. Druhý den si uvědomil, že přestřelil. Omluvil se, bylo to na místě.
Byl prostě v transu. V sobotu večer se se svýma klukama namazal, vyčistil si hlavu a odteď už to bude zase ten normální přirozený Šádek. Je fakt, že ta vyjádření hraničila až s nenávistí. Šlo to přes hranu. Určitě i došlo na jiné nadávky, které kamery a diktafony ani nezaznamenaly. Přesto mu rozumím. Emoce vypustil do světa.
Nás v Dukle deset let každej honil, aby nám sebral titul. Vím, jaké to je, pod jakým presem v Plzni celé jaro žili. To z hlavy nevypustíte. Do toho se vám přestane dařit. Není to nic jednoduchého. Šádek si před sezonou vzal proutek a vyrazil s ním na pražský tanky, což bylo mimochodem docela vtipný. Viděl, jak se v létě obě „S“ strašně posilujou. Vztahy mezi třemi největšími kluby byly od počátku sezony hodně napnutý, rivalita byla obrovská.
Plzeň je prostě takovej jeden průserářskej balíček. Od vedení až po hráče. Když byli v nároďáku, vypravovali, jak si s sebou vozej pití. Nevím proč, asi jsem z jinýho těsta, ale mám pro ty kluky pochopení. Vím, že takové excesy se děly, dějí a budou dít. Podívejte se na Limberského s Petrželou. Všechno to jsou veselí kluci, kašlou na konvence, ale udělali pět titulů za osm let. Klobouk dolů, jak to v Plzni koulej.
Nemůžu se vyhnout Slavii a těm zmatkům okolo CEFC a Jardy Tvrdíka. Mám velké obavy, co s klubem bude. V poslední době se vyrojilo tolik slávistů, že člověk nestačil zírat. Teď asi zůstanou zase jen ti nejvěrnější a zbytek zaleze do díry. Slavia je těmito propady typická.
Tvrdík postupoval ve stylu hesla, že z cizího krev neteče. Způsobem, který umí jen on. Když přehazoval stovky milionů, čuměl jsem jak vrána. Ale také jsem od začátku říkal, že to tady pěkně smrdí.
A je to tady. Celý problém je strašně složitý. Mám dojem, že se v tom neorientuje ani samotnej Tvrdík. Pro Slavii z toho asi nic veselýho nekouká. Kdyby došlo k úpadku, což si vůbec nepřeju, pro celý český fotbal by to byla obrovská škoda. Ale takovej je svět, zeměkoule se netočí kolem své osy, ale kolem peněz.
