Balkán mi nikdy neseděl. Odjakživa se ho bojím. A po posledním zájezdu reprezentace k tomu mám další důvod. Tři body ze dvou zápasů jsou strašně málo, bylo by příjemnější mít aspoň o jeden víc. Vítězství v Černé Hoře neznamená vykoupení za zbytečnou porážku v Kosovu: kluci nic nezachránili, jen se dostali z nejhoršího a musí se prát dál.
Kdybych tenhle komentář psal těsně po Kosovu, bylo by to hodně štiplavý. Ale když přidáme Černou Horu do balíčku jako třeba vstupenky na Ligu mistrů, ostré hrany se trochu obrousí. Celej nároďák věděl, že lítá v kolosálním maléru – a v Podgorici to bylo dobře vidět. V Kosovu chlapcům chyběla vůle a chuť; začali hrát až ve chvíli, kdy tušili průšvih. Nebyli horší než soupeř, ale dojeli na neomluvitelnou lajdáckost. Zato v Černé Hoře byli pokorní a soustředění. I když ani tam to nebylo bez chyb, v prvním poločase jsme klidně mohli prohrávat.
Líbilo se mi zařazení pravýho obránce Coufala, přestože to odnesl Kadeřábek, borec z bundesligy. Cuf je zodpovědnější a líp brání, s levým bekem Bořilem jsou správní raťafáci a do reprezentace svým stylem patří. Když jsem se v pondělí sešel na pivu se svojí milovanou partou, nikdo kromě mě nepochyboval, že to repre v Černé Hoře zvládne. A fakt že jo: na týmu bylo poznat, o co kope a že mu v Kosovu pořádně nateklo do střevíců.
Musíte přidat srdce, to se stalo až v Černé Hoře
Dovolíte malou odbočku k basketu? Celá země žije tažením národního týmu na mistrovství světa, na dálku držíme palce i my fotbalisti. A když sledujeme bitvy mezi koši, uvědomujeme si jednu věc: jak zoufale nám chybí lídr. Podívejte se na Satoranského , to je prostě ŠÉF!
Mám pocit, že jsme chtěli mít lídra z Daridy : nechci říct, že stagnuje, ale lídr to holt není. A všichni ostatní mají do týhle role daleko. Basketbalisté nebyli na světovém šampionátu 37 let, teď vstali z popela. Fotbal se v tom popelu pořád válí, i ve Sportu jsme se teď občas nechali vytlačit z titulky a předních stran. Snad se jednou zvedneme, oprášíme a zase bude dobře.
Ještě k balkánský misi: problém číslo jedna je v tom, že jsme prohráli tam, kde jsme neměli. S Kosovem se hrálo o postupovej flek, jenže já to z toho zápasu nepoznal. Ne, že by to kluci vyloženě odflákli, ale zaujetí nebylo takové, jaké mělo být. Škoda, že nešlo postavit rozjetou Slavii se Schickem na hrotu, ta by v Prištině neměla problém.
Trenér Kosova dopředu nažhaveně vyhlásil, že budou hrát jako o život, zato naši si mysleli, že jim postačí jen jejich um. Chyba! Nejsme Španělé nebo Angláni, kteří mají zápas pod kontrolou od první minuty. Nikdy nevyhrajeme jen kvůli tomu, že máme lepší tým než protivník. Musíte přidat i srdce, což se v Černé Hoře naštěstí stalo.
Máme fajnovou historii, ale teď tak silný nejsme. Neuslyšíte ode mě, že nemáme na postup, jenže pořád se musíme bát. Tohle provází Šilhavého nároďák od začátku, základy ještě nejsou tak pevné. Budeme se klepat doma s Kosovem, které v sobotu proti nám hrálo bez několika lidí ze základu, a pak musíme vyhrát i poslední zápas v Bulharsku. Na EURO postupuje čtyřiadvacet týmů – a kdybychom se mezi ně nevešli, byla by to ostuda. Jedno je jistý už teď: bude to nervák až do konce.
Skupina A
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Anglie |
|
8 | 7 | 0 | 1 | 37:6 | 21 |
| 2. Česko |
|
8 | 5 | 0 | 3 | 13:11 | 15 |
| 3. Kosovo |
|
8 | 3 | 2 | 3 | 13:16 | 11 |
| 4. Bulharsko |
|
8 | 1 | 3 | 4 | 6:17 | 6 |
| 5. Černá Hora |
|
8 | 0 | 3 | 5 | 3:22 | 3 |
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, Ladislav Vízek, česká republika, sport, národní tým, kvalifikace EURO 2020, Sport na Heureka.cz
Související články
