Ve Spartě pochopili, co znamená pokora. Sakra, ze Zimy jsem unešenej!
Třetí kolo Evropské ligy nám konečně přineslo radost. Naše mužstva se pochlapila. Až na Liberec, ale ten nepočítám, protože Pavlu Hoftychovi se v COVIDU utopila celá jedenáctka i kompletní realizační tým. Zůstal jen trenér a povětšinou vyjukaní mladíci, co se jeli proti Hoffenheimu učit. Šlo jenom o to, aby nedostali strašnej ranec. Pět gólů ještě jde. Kdybych to chtěl okomentovat sarkasticky, řeknu že Slovan je na búra zvyklej, to by ale vůči němu nebylo fér.
Slavia se Spartou se postavily těžkým soupeřům a zápasy zvládly. Bál jsem se Nice, stejně tak Celtiku, Skoťáky jsem si dal dokonce na tiket, ale nakonec jsem byl rád, že mi sázka nevyšla. Do koeficientu nám naskočily bodíky, což je super. Ale nejlepší je, že oba naše celky budou v druhé polovině skupiny bojovat o postup. To je skvělá zpráva pro český fotbal.
U televize jsem si šmáknul. Hlavně nad Lukášem Julišem. Je hrozně dobře, že Sparta nenechala útočníka nadále v Olomouci. Strašně se jim vyplácí, konečně má stabilního koncáka, dát hattrick Celtiku - a ještě na jeho stadionu - to smekám klobouček! Strašně se mi líbilo Julišovo zakončení. Pravou, levou, do třetího gólu šel po hlavě, nasazoval svoje zdraví. Je to další ze skvělých tahů Václava Kotala. Vím, že Lukáše v mužstvu moc chtěl.
I přes tvrdé porážky v úvodních dvou kolech Evropské ligy, mám ze Sparty jiný pocit než v minulosti. Je taková klidnější, sebevědomá, není to žádnej
