Reprezentace hraje zaprděně, skoro jsem se styděl… Jarda je až moc hodný
Že bych byl po dvojzápase s Walesem a Běloruskem nadšený, to se vážně říct nedá. Zcela na rovinu prohlašuji, že bodově jsme to jakžtakž zvládli, ale na fotbal v našem balení se koukat nedá. Hráli jsme ošklivě, zaprděně, bez sebedůvěry. Krucinál, kde je ten tým z mistrovství Evropy? Tam jsme se rvali, bojovali, dřeli jeden za druhého. To všechno se vytratilo. Kluci nám v létě nalili trochu optimismu do žil, jenže vše přebila vlna obrovské marnosti. Samozřejmě, je to dané i kvalitou. Když to srovnám s finálovým duelem Ligy národů mezi Španělskem a Francií, skoro se za nás stydím.
My hrajeme často dozadu, ťukáme si to s gólmanem, přihrávky si dáváme do stoje a tak volíme zase cestu k vlastní brance. Nechápu to. Takovej styl jsme kritizovali v prvním roce působení Jardy Šilhavého. Teď je to tady znovu. Jsme rádi, když něco umatláme, a pak se za to pochválíme. Pořád platí, že jsme z nejhoršího venku, ale problémy máme obrovské. Nějak konkurenceschopní jsme, jenže to je moc málo.
Abych do Jardy jen nepálil, má smůlu na zranění. Absencí je vážně moc. Kdybychom měli krajní beky Coufala s Bořilem, možná to bude o něčem jiném. Příslibem je Zima. Jsem rád, že si zase někde nevyřizoval angažmá. V Bělorusku mě zaujal. Slušně vypadal Sadílek, aktivní kluk, co se ničeho nebojí. Těšil jsem se na Schicka s Hložkem. Oba jsou strašně nadaní, dali po gólu, ale ideální to rozhodně nebylo.
Jdeme pořád po druhém místě ve skupině, byť to bude dost těžké.
