KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Pokaždé, když v televizi vidím záběry z Ukrajiny, bolí mě duše a do očí se mi derou slzy. Jsem poválečný ročník pětapadesát a nenapadlo by mě, že něco takového můžu zažít. Politická, ekonomická a konečně i sportovní izolace ruského agresora je naprosto správná. Situace si to žádá.
Čistě fotbalově: v baráži o postup na mistrovství světa se pro nás nic nemění. Tak či tak, začínáme ve Švédsku – a pokud tam nevyhrajeme, zbytek nás nemusí zajímat. Možná takhle uvažovali i ve fotbalovém ústředí na Strahově: třeba nevěřili v postup do finále a nechtěli se do toho míchat. Ovšem takový postup byl totálně špatný, mlčení a přešlapování nikam nevede.
Předseda Fousek měl být razantní a ukázat koule, fotbalové hnutí si od něj loňským zvolením slibovalo víc. Čekání na postup Polska a Švédska zavánělo alibismem, nepříjemně mě to překvapilo. Vždyť na Ukrajině umírají nevinní! Pan Fousek nemá špatné názory na fungování fotbalu, ale pokud jde o jeho (ne)akceschopnost, začínám se bát, že platí to, co o něm řekl Míra Pelta: