KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Máme za sebou dva funkcionářské slety. Z obou mám divnej pocit. Především z fotbalové valné hromady. Představoval jsem si, že budeme mít jiného předsedu. Silnějšího, ráznějšího, dominantního. Prostě osobnost. Věděl jsem, že Petr Fousek má limity, nicméně jsem očekával, že se ve funkci vyprofiluje v lídra. Jsem z něj zklamanej. Před rokem po svém zvolení mimo jiné mluvil o tom, jak pod ním budou valné hromady probíhat jinak. Bez komplikací a roztodivných záseků. Pche… Zase to byl chaos, groteska. Petr měl ideální možnost se předvést. Mohl ukázat sílu. Jenže šanci promarnil…
My, co fotbal sledujeme, jsme rozčarovaní, jak to celé vypadalo. Prostředí se zase tříští na několik frakcí. Místo, aby předseda svými činy hnutí spojoval, rozděluje ho. On je slušnej chlap, to mu neberu. Jenže celé jeho působení je divné. Ve Sportu jsem si přečetl velký a otevřený rozhovor s Milanem Kratinou z Fevoluce. Fouska nazval trochu hanlivě vodníkem Kebule, prý vaří mlhu. Myslím, že to sedí. Pana Kratinu vůbec neznám, ale mluvil dobře. S jeho názory jsem souhlasil.
Až po této rozbušce se Fousek vzepřel, z křesla poprvé vyštěkl a pronesl slova, která k předsedovi patří. Jenže bohužel šlo o výjimku.
V mnoha dalších ohledech váhá, politikaří.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
