Byť je ve sportu momentálně okurkové období, fotbal nabízí neustále pecky. Dvě takové mají na svědomí čeští útočníci. Jeden šel na druhý konec světa, druhý se vrátil do Prahy. Oba umí dávat góly, to je bez diskuze. Začnu Michaelem Krmenčíkem. Znenadání se objevila Jakarta, to bylo překvapení, nikdo to nečekal. Už jen proto, že hrát v Indonésii jen tak někoho nenapadne. Co jsem viděl Krmiho přivítání, asi jsou tam do fotbalu blázni. Na letišti to bylo docela velké. Persija je zřejmě nejoblíbenější klub v zemi, taková indonéská Sparta.
Bude to jistě zajímavé angažmá, ale mám pocit, že se tím Krmenčík ztrácí ze světa. Možná zachytíme v televizi nějaké šoty, ale to bude tak všechno. Nikdo ho nebude mít na očích. A ty jeho řeči o reprezentaci… No, myslím, že chlapec přestřelil. Už vidím, jak si Jarda Šilhavý koupí mastnou letenku do Jakarty a na Strahově mu ji s lehkým srdcem proplatí. To asi těžko.
Krmenčík tam může střelecky procitnout, dokonce to vzhledem k nízké úrovni ligy považuji za samozřejmý, ale progres ve výkonnosti se konat nebude. Nemá se tam jak zlepšit. Spíš celkově jen zhoršit. Přiznám se, že jeho odchodu do exotiky nerozumím. Chápu Ondru Kúdelu, jemu to přeju. Na závěr kariéry je to pro něj skvělé, ale Krmelec jde do Jakarty v plné síle, v devětadvaceti letech. Ale jestli se mají se Šilhavkou rádi, jak řekl ve Sportu, tak to potom jo…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
