Haškovi jsem rozuměl, ale spletl se. Řešit by se měl Fousek, ne Ivan
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Dny s reprezentací máme za sebou. Nejradši bych mluvil o blížící se Lize mistrů a k návratu k ligovým pořádkům, ale to by bylo příliš snadné, až alibistické. A vy víte, že já takový nejsem. Takže: téma národní tým. Všichni jsme viděli první hrůzostrašný zápas v Gruzii. Výkon a výsledek vyvolal obrovskou negativní odezvu v celém národu. Úplně to chápu. Nicméně jsem nepatřil mezi ty, co zašlapali reprezentaci do země, aby ji po Ukrajině zase vyzdvihovali. Jednoduše hrajeme s tím, co máme. A my toho moc nemáme. Chorý dře jako mezek, ale já bych chtěl, aby hrál taky fotbal. Hřiště opouštěl, jako by šel z války. Strhanej, zbitej. Naopak Ukrajinci vypadali furt k světu.
Republikou se v sobotu v noci řítila přílivová vlna, že Ivan Hašek špatně postavil sestavu na Gruzii. Po bitvě je každej generál, ale já mu celkem rozuměl. Spoléhal se na kluky zvenku, na české exporty, kteří by měli být lepší než hráči z Chance Ligy. Pak slyším: proč postavil Krejčího? Proč Krále? Proč Čvančaru? No, sakra třeba proto, že jeden hraje za Gironu, druhý za Espanyol a třetí za Mönchengladbach. Ven přece chodí ti nejlepší fotbalisté. Ivan čekal, že to budou chtít dokázat, ale prostě se spletl. Krejčí se kopal za uši, Čvančara byl neviditelnej a Král hrál balony dozadu a všechno jen zpomaloval. Všichni do jednoho šli ven za balíky peněz. Já to nechápu. Ale ano, Hašek se spletl. Myslel si, že kluci nechají na hřišti srdce.
Po Gruzii musel Ivan vzdorovat otázkám na odvolání, zvládl to slušně. Řekl, že je připravený na všechno. O to víc jsem byl v očekávání před Ukrajinou. Žádná sláva se nekonala, podali jsme bojovný výkon, ukázali charakter. To je tak všechno. Vítězství nepřeceňuju, všichni jsme viděli, co se dělo v druhém poločase. Ivan to se štěstím ustál.
Mužstvo pořád nemá svoji tvář, realizační tým má před sebou hodně práce. Charakter a bojovnost nebude na Ligu národů, natož na kvalifikaci o mistrovství světa absolutně stačit. Na konci utkání s Ukrajinou jsem svíral ruce, až mi modraly palce. Posledních deset minut bylo vážně infarktových. Že by tohle mužstvo mělo postoupit na šampionát do Ameriky? To se mi nechce věřit. Vždyť v týmu ze stabilních borců chyběl snad jen Holeš.
Před říjnovým srazem se musí v realizačním týmu zamyslet, co budeme hrát. Vsadit na ty „bojovnosti a charaktery“ a postupně k tomu něco přidávat. Už si nesmíme dovolit chaos jako v Gruzii.
Ještě se vrátím k našim zahraničním akvizicím. Aspoň jsme pochopili, proč nehraje Čvančara v Gladbachu, proč na šanci čeká Krejčí a proč se neprosadil Lingr ve Feyenoordu.
