Sparta je upjatá, neuvolněná. Sörensena jsem nepochopil, Durosinmi na bundesligu nemá
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Začnu pozitivně. Dva největší zápasy víkendu si zaslouží chválu. Oba jsem sledoval velmi pečlivě – na Dukle přímo, na Spartu s Plzní koukal v televizi. Byly to mače podle mého gusta. Zajímavé, ofenzivní, žádná zdržovačka, tak to mám rád. Na Julisce jsem sice žádnou branku neviděl, šancí ale bylo spousty. Na Letné se pytel s góly roztrhl, nezaujatý divák si musel šmakovat, a to je dobře.
Začnu tím lepším utkání, a tím byl střet o druhé místo mezi Spartou a Plzní. Podívejte, mně chyby nevadí, padají z nich góly, fotbal je pak záživnější. Bohužel, Spartě se stalo, co se stalo. V zápase hrály defenzivní prohřešky dominantní roli. V televizi kolikrát chyby jednotlivců nevidím, všechno se odehrává ve velký rychlosti, ale v neděli by si jich všiml i slepej.
První gól Plzně šel na vrub Vindahlovi. Mně přijde, že si ten kluk furt něco dokazuje. Kam vybíhal? Proč nezůstal jen pár metrů před čarou? Mnohem lépe by se mu chytala případná střela Šulce, Vitík by taky jinak reagoval. U dalších branek byl jako namalovanej Sörensen. Ty bláho, jak odstoupil od Durosinmiho, to jsem vůbec nepochopil. Třetí gól prohraná hlava Panáka, Sörensen kašle na útočníka Plzně, a u čtvrtý branky by Vitík – kdyby mohl – klidně zacouval až do bufetu. Sakra, tohle byly čtyři obrovský mindy.
