Olympiáda je snem každého sportovce. Zní to jako omílaná fráze, která již ztratila svou hodnotu. Jenže ve chvíli, kdy vám někdo, kdo vlastní sen prožil, povídá o zážitcích spojených s touto událostí, význam věty opravdu pochopíte. Když jsem si loni v září definitivně zajistil účast pod pěti kruhy, měl jsem obavy, na jaké Hry se budu chystat. Nečekal jsem však, že by tenhle globální svátek sportu mohl v tak velkém měřítku přijít o svůj lesk.
Ještě nikdy v novodobé historii nenastala situace, aby olympijské hry probíhaly v lichém roce. Letošní událost v Tokiu by tak měla být výjimečná v několika ohledech. Historická myšlenka obnovení olympijské tradice ze starověkého Řecka vycházela mimo jiné ze spojení národů a sportovců dohromady. Událost konaná v jednom místě napříč sporty a disciplínami, kde si všichni jsou rovni.
Zároveň díky svému vlivu mají Hry spojovat lidstvo po celé planetě. Sledování sportovců soutěžících na největší sportovní události planety v nás totiž může vytvářet pocit národní hrdosti, motivovat někoho nebo pouze sloužit jako chvíle k odreagování. Právě tenhle účinek by letošní olympiáda v Japonsku mohla poskytnout. Mediálního zpravodajství o pandemické situaci už bylo a je víc než dost, aspoň částečná pauza by náladě prospěla. Minimálně v to doufám.
Pro sportovce bude případný zážitek z letošních Her dosti ochuzený. Zatím nemáme úplné informace, jak přesně bude náš program na OH vypadat. To je naprosto pochopitelné, situace se totiž mění doslova každým dnem. Už teď je ale podle prvotních informací organizátorů jasné, že událost v Tokiu se bude muset obejít bez zahraničních diváků. Je otázkou, kolik členů doprovodného týmu, zástupců médií a dalších osob, které v poslední době neodmyslitelně k OH patřily, bude moci do Tokia v červenci odcestovat.
I proto bude letos vše jiné. Zatím si nedokážu představit, jak přesně bude vypadat pohyb v olympijské vesnici, k volnosti to ale pravděpodobně bude mít daleko. Už teď víme, že jako sportovci nebudeme mít možnost navštívit mimo naše „povinnosti“ i další sporty a fandit kamarádům a kolegům z týmu. O možnosti opuštění tzv. centra dění a poznání olympijské atmosféry mimo vesnici ani nemůže být řeč.
Samozřejmě že sportovec jede na OH primárně reprezentovat a podat co nejlepší výkon. Vždy k tomu však patřilo i něco navíc. Letošní hry budou moje první, možná i poslední, to v tuhle chvíli netuším. Mrzí mě, že jsem si „vytáhl“ zrovna tuhle kartu, nemá smysl si však stěžovat. Může totiž být i mnohem hůř. Navíc lepší je se zúčastnit, než sedět doma na zadku…
Teď vám však chci ukázat, jak složité je se na letošní hry vůbec přichystat. Prvotní plán pro přípravu vodních slalomářů před OH vypadal tak, že v rozmezí duben–červen 2021 měly proběhnout na olympijském kanále v Kasai Rinkai Park tři tréninkové kempy. Z dnešního pohledu se mi zdá být směšné, že jsme loni na podzim přemýšleli o tom, zda kvůli kvalitě přípravy a náročnosti spojené s cestováním jeden z nich vynecháme.
I ty nejlepší plány se většinou v průběhu mění, obzvlášť v dnešní době. Vzhledem ke globální situaci byly plánované kempy zrušeny a v pozměněném termínu je měl nahradit pouze jeden v druhé polovině května. Ten měl probíhat formou 14denní karantény, jelikož v Japonsku je povinná při příjezdu do země. Tedy možnost opustit hotelový pokoj pouze při cestě na trénink, bydlení po jednom bez možnosti návštěvy, jídlo zanesené před dveře pokoje a následná konzumace ve vlastní „kobce“. Takhle jsem si olympiádu a přípravu na ni opravdu nepředstavoval.
Ani plán B však pravděpodobně nebude realizován. Podle nejčerstvějších informací od ICF (Mezinárodní kanoistická federace) kemp nebude možné provést, jelikož by prý nebyl fér pro všechny účastníky. Pravděpodobně by někteří závodníci nemohli v květnu na kemp do Tokia odcestovat. Nedokážu hodnotit, jak vypadá situace ve všech státech, kterých by se to týkalo. Mám na to svůj názor, ten je ale úplně k ničemu. Proto mi nezbývá než se znovu přizpůsobit nastalé situaci. Jen to může být cesta k úspěchu.
Pro ty, kteří náš sport pravidelně nesledují, je třeba říct, že ve vodním slalomu je trénink na trati, kde se koná závod, naprosto zásadní. Každý vodní terén je totiž výrazně odlišný a má svou vlastní specifickou charakteristiku. Není to jako připravovat se v bazénu nebo na ovále, a následně závodit ve stejném prostředí. V tuhle chvíli to vypadá, že se na olympijskou trať, která je dost nevyzpytatelná, dostaneme až na začátku července. Čtrnáctidenní kemp konaný formou karantény, tedy řečeno s nadsázkou vězení s nízkou ostrahou a možností tréninku, proběhne těsně před konáním OH.
Těžko říct, jak tahle situace ovlivní konečnou podobu výsledků. Především psychická pohoda bude v rámci izolace dost narušena. Zatím si nedokážu představit, co budu zavřený sám na pokoji, jen pár dnů před mým dosavadním vrcholem sportovní kariéry, dělat. Jasná je však jedna věc. Potřeba přizpůsobit se ještě nikdy nebyla tak podstatná.
Témata:
blog, olympiáda, sport, Tokio, Letní olympijské hry 2020, Lukáš Rohan, LOH21, Sport na Heureka.cz
