Pro většinu slalomářů je to nejnáročnější období celého roku. V devíti dnech, ve čtyřech finálových jízdách musí každý předvést to nejlepší, co v něm aktuálně je. Přesně na tenhle moment trénujeme od listopadu až do dubna. Pokud se nesejde forma, nebo člověku jen nevyjde první nominační víkend, je mu mezinárodní scéna na rok uzavřena. Jak je vlastně náročné předvést to nejlepší na tak malém prostoru, když na divoké vodě rozhodují maličkosti?
Nominační závody do české slalomářské reprezentace probíhají většinou v průběhu měsíce května. Dva víkendy na odlišných tratích dávají dohromady čtyři oddělené závody. Do konečného pořadí nominace se počítají tři nejlepší výsledky. Znamená to tedy, že závodník si může dovolit chybovat pouze jednou, pokud pomýšlí na nejvyšší příčky.
Pouze tři nejlepší v každé kategorii se stávají členy reprezentačního týmu a celou sezonu reprezentují ČR na nejvýznamnějších mezinárodních závodech. Čtvrtý bývá ten nejsmutnější, na něj zbude role pouhého náhradníka, který sice dost často odjede alespoň nějaký závod Světového poháru, není to však cíl, s kterým se dá do nominačních bojů vstupovat.
Většinou rozhodují opravdové maličkosti jako desetiny, mnohdy setiny, nebo při shodě bodů vzájemná vítězství či pořadí v posledním závodě. Letošní nominace dokonce ukázala, že situace se může ještě více zkomplikovat.
Nominaci jsem poprvé úspěšně zvládl v roce 2014. Bylo mi devatenáct, „připravoval“ jsem se na maturitu a ježdění na vodě v tu dobu moc neřešil, pouze si ho užíval. Mým cílem bylo vyjet si repre do 23 let, což je v našem sportu postupný přechod z juniorů mezi seniory, a užít si skvělé léto a nejdelší životní prázdniny.
Vodní slalomáři na horách. Jak si Prskavec a spol. vedou na běžkách?
Video se připravuje ...
K tomu jsem měl po prvním víkendu dobře vykročeno, naopak na seniorskou reprezentaci jsem se koukal hodně zpovzdálí. Upřímně - já o tom ani nepřemýšlel, před dvěma dalšími závody na Trnávce by mě vůbec nenapadlo, že o to můžu jet. Jen můj bláznivý trenér, který mi během zimní přípravy tvrdil, že si letos mančaft vyjedu, asi nepochyboval.
Po sobotní skvělé jízdě a mém prvním vítězství na Českém poháru, kdy jsem porazil všechny singlíře, ke kterým jsem v tu dobu vzhlížel, jsem najednou byl ve hře. Tušil jsem, že když další den dokážu být mezi třemi nejrychlejšími, mělo by to vyjít. Já, který na singlkánoi začal opravdu pořádně trénovat až rok před tím... V tu chvíli začne člověk přemýšlet jinak.
Kamarádi mi najednou říkali, že bych si to fakt mohl vyjet, tak ať to další den zopakuji. Když se vám tohle dostane do hlavy, nespí se úplně dobře. Další den jsem si však dokázal říct, že se z toho hlavně nesmím podělat. Tým U23 jsem měl jistý, takže můj plán byl splněn. Teď jsem se akorát pohyboval o hodně nad ním. Finálovou jízdu jsem jel fakt dobře, to často neříkám.
Jen jeden průjezd, který jsem si chtěl oproti kvalifikaci pohlídat, se nepovedl. Při točení pomocné smyčky v brance (tzv. průjezd na er) jsem vzal pádlem pod vodou o překážku, kvůli tomuhle škobrtnutí jsem se téměř převrátil a přitom se dotkl branky. To mě nakonec stálo pódium, pravděpodobně i druhé vítězství a skončil jsem pátý. Tehdy jsem byl fakt zklamaný. Teprve až po dojetí posledního závodu jsem totiž opravdu uvěřil slovům mého trenéra Pavla Kubričana.
Nakonec, jak už to u nominačních závodů bývá, se vše tak zamotalo, že dodatečný šťouch, který byl jinému závodníkovi dopsán relativně dlouho po dojetí závodu, zamíchal s pořadím tak, že můj posun na čtvrté místo stačil k postupu do reprezentace.
Byl jsem natolik překvapený, že mi chvíli trvalo, než jsem z toho měl opravdovou radost. Okolnosti byly zvláštní, dodatečná změna pořadí není nikdy ideální a neprospívá průhlednosti našeho sportu. Každopádně se nebojím říct, že to bylo z mé strany nakonec zasloužené. Kdybych si tehdy víc věřil a nepochyboval o sobě, vyjel bych si to s přehledem. Takhle to bylo opravdu s odřenýma ušima. Přiznám se, že na maturitu jsem si během víkendu ani nevzpomněl a nominaci oslavil tak, že ani moc nevím jak.
Každý nominační příběh je něčím zvláštní, napínavý a strhující. Především poslední závod většinou nabízí skvělou podívanou, kdy závodníci jedou doslova o vše.
Jasně, je to jenom sport, říkáte si. Když něčemu ale věnujete podstatnou část svého času, nechcete to promrhat v pár minutách během čtyř závodů. Stejně tak nechcete sledovat největší akce sezony pouze zpovzdálí. Z jednoho pohledu by se dalo říct, že to není zcela fér a rozhoduje náhoda. Nemyslím si to, o moc lépe asi postup do týmu nastavit nejde a vždy přece vyhrávají ti nejlepší. Buďme rádi, že se to nedělá v teple od stolu jako v jiných sportech...
Na vlastní oči nás v rámci Světového poháru v Troji bohužel letos vidět nemůžete. Kvůli předem schválené výjimce pro konání celé akce musí být vodácký areál uzavřen už od pondělí a dovnitř se až do konce soutěže dostanou pouze závodníci, pořadatelé a další nutné osoby pro uskutečnění závodu.
Moc dobře si uvědomujeme, že uzavření cyklostezky kolem slalomové tratě na celý týden je pro spoustu z vás nepříjemné, bohužel to bylo nezbytné. Naše rozhodnutí to není, nadšení z toho nejsme, nic s tím však neuděláme. Musíme to respektovat.
Doufám však, že nás budete alespoň sledovat v přímých televizních přenosech ČT sport. Kajakářky a kajakáři odstartují první letošní závod SP tuto sobotu, v neděli je budou následovat singlířky a singlíři.
V Praze se konečně od MS 2019 představí kompletní světová špička, opravdu to nejlepší, co vodní slalom nabízí. Buďte u toho alespoň prostřednictvím obrazovek!
Témata:
blog, nominace, trója, vodní slalom, Lukáš Rohan, nominační závody, Česko, Reprezentace, sport, Praha, Sport na Heureka.cz
Související články
