Před dvěma lety poprvé poznal, jaké je to mít na krku zlatou medaili z individuálního závodu. Čerstvě dvaatřicetiletý kajakář Vít Přindiš pak i loni doufal, že by si konečně mohl splnit olympijský sen. Jenže to nevyšlo, místo pro Tokio vybojoval reprezentační kolega Jiří Prskavec. Přindiš si tak alespoň teď znovu osvěžil vítězné pocity, když v sobotu ovládl mistrovství Evropy vodních slalomářů v italské Ivreji. „Všechno se teď sešlo a bylo to hrozně krásný,“ radoval se.
Čeští kajakáři Vavřinec Hradilek, Jiří Prskavec a Vít Přindiš patří v posledním desetiletí k tomu nejlepšímu, co světový kajak nabízí. Když to úplně nevyjde jednomu, zaskočí druhý, případně třetí. Tak jako v sobotu při finále ME, kde Česko zastupovali všichni tři. Zlato z minulého šampionátu v Praze obhajoval Prskavec, kterému to ale tentokrát nevyšlo. Nevadí, český fanoušek i tak může slavit titul, který vybojoval Přindiš. Pro něj jde o druhý titul mistra Evropy, kdy ten první získal před dvěma lety ve Francouzském Pau.
V sobotu jste byl při rozhovoru do televize hodně dojatý. Co prožíváte s malým odstupem?
„Pořád si nějak neuvědomuju, že jsem zase vyhrál. Byl jsem dojatý z toho, že se mi loni moc nedařilo, bylo to takové všelijaké. Pak jsem se začal cítit líp a přes zimu jsem do toho zase hodně šlápnul. Jsem hrozně rád, že jsem mohl ukázat, že na to pořád mám a že jezdím moc dobře, což je super. Navíc jsem si tím vyjel letošní nominaci, takže mi spadl kámen ze srdce a zbavil jsem se tíhy dalších dvou víkendů, kdy bych se musel prát o reprezentaci. I kvůli rodině je super, když budu mít teď jistotu dalšího roku nebo třeba dvou let nějaké stability. Takže všechno se nějak sešlo a bylo to hrozně krásný.“
Jaká byla oslava zlata v omezených podmínkách?
„Než jsem se dostal na hotel, tak bylo už půl osmé. Po finále kajaku jsem totiž absolvoval ještě kvalifikaci extreme slalomu. Takže jsem si dal rychlo večeři, nějaký přípitek s týmem, skončil jsem dokonce i v bazénu. A pak jsme se přesouvali do jednoho baru na zahrádku, kde jsme mohli být do desíti, dali jsme si víno a okolo půlnoci jsem byl už tak mrtvej, že jsem šel spát. Za celý den závodění mě bolela hlava, moc jsem nepil, první jídlo jsem měl až večer, které jsem ani pořádně nemohl sníst. Takže to byl hodně náročný den a potřeboval jsem si odpočinout.“
Připomněl jste váš předchozí titul. Můžete tyto dva triumfy srovnat?
„Oba byly strašně krásné. V Pau jsem taky čekal docela dlouho, než dojeli všichni do cíle. Ani už nevím, kolikátý jsem tam startoval, myslím, že tam zase za mnou jel ještě i Jířa Prskavec. A nikdo už mě nepředjel, takže to bylo taky super. Tam to bylo poprvé, kdy jsem měl po stříbrech konečně zlato. Tenhle druhý titul mi ukázal, že to nejsou jenom výstřely, ale že výkony podávám dlouhodobě, což je dobré.“
Vypadá to, že vám sedí liché roky. 2017 jste vyhrál SP, 2019 a teď 2021 ME. Uvědomil jste si to?
„Ani ne. (smích) On ani rok 2018 nebyl špatný, byl jsem druhý na ME v Troji, to bylo nádherné, bylo to po potížích se zády, takže to bylo tehdy pro mě jako vítězství. A celkově ten rok byl dobrý. Až na loňský rok, kdy jsem skončil bez medaile, jsem měl pokaždé aspoň jednu placku v poslední době. Takže tomu nějakou váhu nepřikládám.“
Připomínal jste loňské ME v Praze, kde jste skončil po jedné chybě mimo stupně vítězů. Bylo to pro vás tak velké zklamání, že jste tam medaili neměl?
„Hrozně mě to mrzelo, protože šťouch byl extrémně malý, spíš i trošku smolný, že mi tam vyšla horší voda, kdy jsem malinko podjel bránu. Na Evropě jsem se cítil výrazně líp než na nominaci a chtěl jsem předvést doma, že na to mám. Byla i menší konkurence, takže medaile byla níž než normálně. Strašně mě to mrzelo, že sezona byla ve výsledku zpackaná. Nepovedla se mi nominace na OH, Evropa. Ale řekl jsem si: Stalo se, kašlu na to a připravím se na další rok. I když vím, že OH pro mě nebude, tak budou další vrcholy. A můžu dokazovat, že bych si ji i zasloužil, nemít v týmu Jířu.“ (smích)
Vraťme se ale do Itálie. Jedním ze stavitelů trati byl váš trenér Miloslav Říha. Seděla vám, nebo byste mu za některé úseky nejraději vynadal?
„Nene, určitě nemůžu nadávat, když jsem vyhrál. Byla tam sice jedna pasáž uprostřed, kde jsem to pokaždé zkazil, ale to byla spíš moje chyba. Ale jinak myslím, že trať postavil dobře, do finále se dostal i kanoista Venca Chaloupka, naše tréninková skupina je stoprocentní, takže Pytlák (přezdívka Říhy) může být rád. Přiznal, že kdyby to tam pak všichni pokazili, byl by zklamaný, že za to může. Ale naštěstí se to nestalo. Ono nejde nic postavit někomu extra na ruku. Voda je živel, obzvlášť tady v Itálii se extrémně mění, takže trať je záludná sama o sobě. Myslím, že čím víc se snaží to někdo někomu postavit na míru, tím víc to může akorát zkazit.“
Letošní ME bylo specifické i tím, že to pro vás byl první závod, protože česká nominace bude až po něm. Jaký byl takovýto ostrý start?
„Byl jsem tady už před měsícem na závodě, který se mi podařil, byl jsem druhý. To byla taková první zkouška. Ale tohle byl závod v takovéhle obrovské konkurenci prakticky po nějakých 18 měsících, znovu jsme potkali všechny kluky, které jsme dlouho neviděli… Němce, Brity, Slováky. Takže to bylo trošku očekávání, kdo je v jaké formě. Dal jsem si cíl, že chci předvádět co nejstabilnější jízdy, co nejlepší bez toho, abych se upínal k nějakému výsledku. A všechny postupy se mi dařily a naštěstí nejlepší jízda vyšla na finále.“
Zmínil jste, že místo v reprezentaci už máte díky titulu jisté. Pojedete nominační závody?
„Zatím jsem to s trenérem neřešil. Mám určitě v plánu jet, ale spíš to přehodnotím z pohledu rodiny. Závody budou pro veřejnost uzavřené, takže bych tam rodinu mít nemohl, takže jsem se už před Evropou domlouval s Jířou, že po každém závodu pojedeme domů. Nabízel mi tenhle servis, že by mě vozil na závod, abych mohl být doma s rodinou, což od něj bylo hezké. Teď jsme se o tom ještě nebavili. Ale spíš závody pojmu tak, že se budu snažit zajet co nejlíp. Odpadl mi totiž ten obrovský stres, který tam vždy je. Opravdu mi spadl kámen ze srdce.“
Teď už se asi těšíte domů na partnerku a dceru, že?
„Určitě, jsem tady už deset dní a je to už dost. Volám si s nimi a už bych byl nejradši doma. Malá už bude mít za chvilku 14 měsíců, hrozně to letí.“
Co se týká finanční stránky, jaké jsou odměny za titul na mistrovství Evropy vodních slalomářů?
„Myslím, že je tam něco okolo 70 tisíc korun za vítězství, to je bonus od Českého svazu kanoistů, ale úplně přesně to nevím. Každopádně od Evropské kanoistické asociace žádné prize money nejsou. Ty máme jen na Českém poháru, což je dobré, nebo potom za celkové vítězství ve Světovém poháru. Ale to není nějaká závratná částka za to, že člověk vyhraje SP.“
Tak alespoň z odměny za ME teď bude nějaký příspěvek na svatbu, že?
(úsměv) „Rozhodně. My ale chceme jen malou svatbu a kvůli současným omezením kdo ví, kdy bude. Ale je to určitě skvělý bonus. Hlavně jsem rád, že mám zase jistotu zaměstnání a platu, protože je to těžká doba a musím myslet na rodinu.“
