Být favoritem OH? Nezáviděníhodné, příjemnější je dokázat překvapit
Olympiáda je globálním svátkem sportu. Tahle definice stále platí, i když současnost, a nedávná minulost, její lesk částečně překrývá. Důležitost olympijské myšlenky pro současnou společnost je ale podle mě podstatná víc než kdy jindy, proto zasluhuje velkou pozornost. Na Zimních olympijských hrách v Pekingu nás bude reprezentovat početně rekordní výprava. O tom, že adeptů na medaili nemáme zase tolik, již bylo napsáno víc než dost.
Neřeknu vám, kdo medaile přiveze. Zimní sporty sice sleduji, ale jsem pouhým fanouškem a laikem. Nemyslím si tedy, že bych se měl vyjadřovat k tomu, čemu nerozumím. Co vám ale dnes chci říct, je jiná věc. To, že se od našich sportovců, alespoň dle mediálního zpravodajství, neočekávají zrovna medailové hody, může pro některé z nich znamenat velkou výhodu.
Mluvím především ze své vlastní tokijské zkušenosti, takže i z mého medailového zážitku budu čerpat. Srovnám vám dvě dost výrazně odlišné situace, které jsem prožil a viděl velice zblízka. Jiří Prskavec jel do Tokia na Letní olympijské hry jako absolutní favorit na zlato. Tak nějak se počítalo s tím, že až přiletí zpátky, na krku se mu bude houpat zlatá medaile. Pro nás, co známe vodní slalom, byla situace odlišná. Věděli jsme, že Jířa, pokud mu vše sedne, nemá konkurenta. To se však ve sportu, obzvlášť v tom našem, jistotě nerovná a to, co on sám prožíval jen pár dnů před závodem, byla enormní, jakože hodně velká, zátěž na jednoho člověka. Nedovedu si to představit.
Však to sami budete moci bezprostředně vidět na televizních obrazovkách v dokumentu s názvem Jířa jede do Tokia.
Psychické zátěži tam v tu chvíli čelil sám. Minimálně z mého pohledu to tak vypadalo. Byl uzavřený a viděl jsem, že ve své hlavě prožívá obrovský neklid. Můj závod skončil v pondělí. Když jsem se v úterý ráno probudil, bylo mi dost špatně. Nebudu lhát, kocovina se přihlásila o slovo. Ač jsem sám sobě řekl, že Jířu za každou cenu nesmím před závodem rušit, tak můj popůlnoční příchod na pokoj nebyl úplně zdařilý. Ráno říkal, že pár věcí z mého nočního stolku skončilo na zemi.
Moje našlapování asi taky nebylo zrovna po špičkách, jak jsem si v tu chvíli představoval. Naštěstí spánek nikdy nebyl Jířovým nepřítelem, takže jsem velice rád viděl, že ho to nerozhodilo.
V tu chvíli začalo být obtížné fungovat v naší situaci na pokoji. Já v extázi, naproti tomu Jířa extrémně soustředěný. Do jeho dnu D, čti olympijské finále, zbývalo 72 hodin. To je přesně ta chvíle, kdy na sportovce vše dolehne a svůj výkon může prohrát ještě před jeho začátkem. On to zvládl. Moc toho nenamluvil, veselo přímo nebylo, ale ani smutno, jeho žaludek si to protrpěl. Můj teda taky, ale za to jsem si mohl pouze já sám. My všichni kolem něj jsme mohli pouze přihlížet, jaký vnitřní boj se v něm odehrával.
Za úplně opačný příklad uvedu sebe. Do Japonska jsem totiž s velkými uvozovkami jel jako „nadšený turista“. Sice skvěle připraven a extrémně motivován, ale bez jakéhokoli závaží. Málokdo o mně věděl a opravdu nikde jsem se nedočetl o tom, že by se od Rohana čekala medaile. V mé hlavě to bylo, spíše se to však podobalo touze a představám. Nebylo to nic srovnatelného se situací, když vás před odletem každý poplácává a ptá se jen na tu jednu věc, o které se málokdo chce s předstihem bavit. A když to nevyjde, ti co měli přijít, nepřijdou.
Moje tehdejší situace mi blížící se událost pohledem většiny našich olympioniků připomíná více. Samozřejmě máme výjimky, ale zcela upřímně, není jich moc. To však neznamená, že právě někdo neznámý v tu nejdůležitější chvíli nevystoupá na svůj pomyslný vrchol. Tu představu má v hlavě možná už teď, a to je dobře. Pokud tomu nevěříme předem, většinou se to nestane. Já si sebe na olympijských stupních představoval mnohokrát. Věřil jsem tomu, zároveň stál nohama na zemi a dobře věděl, že to vyjít nemusí. A to mě nijak výrazně neznervózňovalo…
Velké okamžiky se rodí z velké příležitosti. Tohle není z mé hlavy, ale rád si to občas připomínám. A platí to všeobecně, není to pouze sportovní fráze. Když něčemu půjdeme naproti, můžeme k tomu dojít. Pokud se tam nevydáme, nikdy to neuvidíme.
Všem našim olympionikům bych chtěl popřát, aby v danou chvíli ze sebe dokázali dostat maximum a při návratu domů mohli přemýšlet o tom, že celá ta cesta, to nemyslím do Číny, stála za to. Popřál bych jim i nutnou dávku štěstí, to také bývá třeba. Věřím i tomu, že se vše, i když to zcela jistě je a bude obtížné, zvládne bez komplikací. Především v to doufám kvůli všem hlavním aktérům české výpravy.
Na vás, čtenáře, bych chtěl apelovat s jednou věcí. Nestavte prosím sportovce do role těch, kteří by měli zahazovat svůj přirozený vrchol, který se v jejich kariéře už nemusí opakovat, pro politické účely. Věřte mi, že i oni mají své názory a hádám, že většina z nich zrovna neskákala radostí do stropu při informaci o konání ZOH v Pekingu.
Nikdo se jich však neptal, rozhodli to za ně. Je strašně snadné napsat do komentáře na sociálních sítích, že by bylo správné tam nejet, to dokáže asi každý. Důsledky pro sportovce, jako zaměstnance, který je vázán smlouvami, si už představí málokdo. Nemá smysl se tím více zabývat, pro olympioniky to však určitě musí být nepříjemné. Z vlastní zkušenosti vím, že není jednoduché se od toho dokázat oprostit.
A jak by to ovlivnilo čínský režim? Nevím, na to ať odpovídá někdo jiný…
Těch věcí je víc, ale přijde mi zbytečné do toho zabrušovat. Věřím, že rozumný člověk takovou potřebu nemá. Pokud ano, začít by měl podle mě sám u sebe. Třeba u věcí, které dennodenně používá.
Já se na olympiádu těším jako divák. Už od mala je to pro mě událost a budu ji s napětím sledovat, pokud mi to čas dovolí. Místem konání se tohle nemění. To ostatní je bohužel pouze důkazem, že hlavní historické olympijské myšlenky jsou už definitivně minulostí a sport jako takový není na prvním místě.
Zprávy ze dne 8. února 2022
HOKEJ: Útok natřískaný šikovností. Kreativních hráčů má kouč Filip Pešán v přední linii spoustu. Kdo se ale bude starat o střelbu? Co třeba Lukáš Sedlák s Matějem Stránským? A bude Roman Červenka dobrým kapitánem? Jak zvládne roli jedničky Šimon Hrubec? Deník Sport před úvodním zápasem na olympiádě v Pekingu, který čeká národní mužstvo ve středu s Dánskem (14.10), odpovídá na zásadní otázky. Více čtěte zde >>>
HOKEJ: Čeští hokejisté budou mít v zítřejším utkání proti Dánsku o motivaci navíc. Chtějí pomstít ženskou reprezentaci, která v Pekingu s týmem ze stejné země už prohrála. „Nenecháme porazit holky i kluky.“ říká trenér Filip Pešán v rozhovoru pro czechteam.tv.
HOKEJ: České hokejistky nezvládly klíčový duel. V posledním utkání skupiny B padly s Japonskem 2:3 po samostatných nájezdech a ve skupině skončí na druhém místě. Svěřenkyně trenéra Tomáše Paciny se ve čtvrtfinále střetnou se zámořským favoritem z USA. Více čtěte zde >>>
SESTŘIH: Česko - Japonsko 2:3 SN
HOKEJ: České hokejistky se pokouší napravit včerejší nepovedený zápas s Dánskem, proti Japonkám potřebují zvítězit, aby si zajistily klíčové první místo ve skupině. Česko - Japonsko ONLINE zde >>>
HOKEJ: Ve středu od 14.10 hodin českého času vyzve reprezentace v úvodním duelu olympijských her Dánsko. Po úterním hodinovém tréninku se kouč Filip Pešán vyjádřil k sestavě. V brance bude stát Šimon Hrubec. „Od začátku to takhle bylo v našem plánu,“ povídal trenér. Dvojkou bude Patrik Bartošák. Do utkání půjde národní tým pravděpodobně se šesti obránci a třinácti útočníky. Více čtěte ZDE>>>
