LUKÁŠ TOMEK - Ruský kolohnát zranil dva české hokejisty a rázem je z něj národní nepřítel číslo jedna. Já si ale myslím, že český výběr by mu měl poděkovat. Samozřejmě to píšu s nadsázkou a při vědomí toho, že Milan Michálek i Karel Rachůnek jeho surové nájezdy nakonec naštěstí ustáli bez vážnějšího zranění.
Proč Arťuchinovi poděkovat? Českému týmu totiž s dostatečným předstihem před play off ukázal, na co se musí parta kolem Jágra připravit před těmi nejdůležitějšími zápasy celého roku.
Je nepochybné, že s výjimkou Kanady na turnaji na české hráče čistě hokejově nemá nikdo. Dokonce i Rusové s Ovečkinem, Kovalčukem či Radulovem po první třetině pochopili, že hrát proti Jágrovi, Plekancovi nebo Eliášovi otevřenou partii je cesta do pekla.
Nasazení bijce Arťuchova, snaha zastrašit a rozhodit tým excelentních českých techniků, bylo vlastně nouzové řešení motivované strachem. „Nepřehrajeme Čechy hokejově, tak to zkusíme trošku jinak,“ takhle podle všeho přemýšlel kouč Bykov.
Dobrou zprávou je, že český tým se nechal rozhodit jen na chvilku. Pak se vrátil ke své chytré hře a zápas zvládnul. Špatnou zprávou byl výkon rozhodčího. Ten by v takové chvíli měl lepší a konstruktivně hrající tým proti surovosti vždy chránit.
I tak je ale dobře, že tahle ruská lekce z hrubosti a taktiky přišla už nyní. V play off by už totiž Čechy podobné provokace neměly rozhodit. Jágr a spol. si prostě musí zvyknout na roli, kterou reprezentace ani při svých zlatých poutích tak často neměla. Na roli nejkreativnějšího a ofenzivně nejsilnějšího týmu na turnaji, kterého se všichni bojí a snaží se ho zastavit.
Často i zbaběle a podle. Prostě za každou cenu!
Související články
