BLOG: Užívejte si, že žijete v Jágrověku!
Je pravda, že mezi zlatou a bronzovou medailí je propastný rozdíl. Každý si pamatuje vítěze, ne třetího v pořadí. Přesto si dovolím tvrdit, že tenhle český bronz vejde do historie a jen tak se na něj nezapomene.
Proč? Především proto, že už dlouho česká reprezentace na velkém turnaji nedominovala takovým způsobem jako letos. Jestliže k několika titulům mistrů světa tým doklopýtal na pokraji vysílení a i s pořádnou dávkou štěstí, letos byl na turnaji opravdovým postrachem.
Osm vítězství a jen jediná porážka, 36 nastřílených gólů, čtyři skvěle sestavené útoky, úžasné výkony brankáře Pavelce a až na zápas se Švédskem precizní obrana. To všechno z Čechů udělalo velký tým.
Toto mistrovství navíc zůstane v paměti fandů zapsáno i kvůli dalším úžasným příběhům. Souboje českých hokejistů s obrem Arťuchinem a Rachůnkova sladká pomsta, úžasný návrat Romana Červenky do sestavy v utkání o bronz, precizní práce útoku Michálek – Eliáš – Havlát, skvělá podpora československého publika. A pak, pak, pak... JAROMÍR JÁGR!
 |
Ve 39 letech odehrál největší český hokejista všech dob zřejmě nejvyvedenější reprezentační turnaj. Uchovejte si v paměti, to co jste od něj v minulých dnech viděli.
Protože jednou o Jágrovi budete vyprávět svým dětem nebo vnukům a oni vám budou závidět. Stejně jako jsem já s otevřenou pusou poslouchal, když mi táta povídal o Hlinkovi, Martincovi nebo fotbalistovi Rudy Kučerovi.
Samozřejmě že člověka napadá, že tenhle supertým měl být zlatý. Slušelo by mu to. Proč to nakonec nevyšlo? Nechybělo moc. Škoda zranění Martina Havláta a Milana Michálka, která přibrzdila famózní jízdu druhého útoku.
Úplně dokonale v semifinále se Švédskem nevyšly taktické tahy ani trenérovi Hadamczikovi, který však jinak turnaj zvládl velmi dobře. Od posledního angažmá udělal kouč velký osobnostní posun dopředu. A možná i nejednoho zarytého odpůrce, kterých před turnajem neměl málo, přesvědčil že dorostl v opravdu velkého trenéra.
Takže i když tentokrát Česko nezaplaví zlatá euforie, bratislavský turnaj stál opravdu za to. Teď jde i o to, aby vedení hokejového svazu dokázalo úspěch patřičně využít.
Aby naplnilo poloprázdnou svazovou kasu, aby do hokeje přivedlo nové sponzory, aby využilo nadšení k náboru nových kluků, aby v Česku nastavilo systém, který bude vychovávat další skvělé hráče. Když to neudělá, bude se na současné úspěchy za pár let jen s nostalgií a smutkem vzpomínat.
