Češi vyhrají EURO aneb Pár minut snění
Už jen pár hodin zbývá do chvíle, než čeští fotbalisté nastoupí na EURO k prvnímu zápasu. A zase je to tady. Ten pocit, kdy rozum pomalu ustoupí touze, kdy neúprosnou řeč čísel a statistik zatlačí na chvilku do pozadí zbožné přání. Pocit, kdy si člověk říká, že sport je krásný právě proto, že je v něm možné cokoli.
Ano - s chladným rozumem v hrsti musí každý příčetný fotbalový fanoušek konstatovat, že Češi patří k outsiderům turnaje.
Do Polska se dostali na poslední chvíli přes baráž. Kromě Čecha a Rosického v týmu nemají žádného hráče z evropského velkoklubu. Trenéra Michala Bílka navíc čeká první turnaj tohoto významu v kariéře a zatím se u reprezentace neukázal jako žádný velký stratég.
Rosický navíc neodehrál už skoro tři týdny soutěžní zápas, Baroš je možná zraněný a Rusové naposledy ztrapnili Itálii 3:0, zatímco Češi prohráli na Letné s Maďary 1:2.
Jenomže – a teď najednou začínají v mysli pracovat ta zbožná přání, sny a touhy – co když tentokrát nebude mít fotbal logiku? Vždyť kdo by před osmi lety tipoval na titul Řeky?
Proč by se tenhle zázrak nemohl opakovat v českém vydání? Proč by se v Polsku a na Ukrajině nemohla opakovat Anglie 1996, jen místo Vladimíra Šmicra, Karla Poborského nebo Pavla Nedvěda tenhle turnaj odstartuje úžasné kariéry Theodora GebreSelassieho, Václava Pilaře nebo Petra Jiráčka?
A co když si Baroš opravdu uvědomil, že má poslední šanci na důstojné loučení, a všem ukáže, že je sice o něco pomalejší, ale góly dávat umí? A co když Petr Čech rozpláče slavné střelce soupeřů stejně, jako to letos udělal v Lize mistrů? A co když Michal Bílek ztratí strach a dovolí svému týmu hrát kreativnější fotbal?
Ano - je to hodně kdyby a zázraky se dějí jenom hodně zřídka. Aspoň do večera těch pár hodin ale nechci analyzovat. Chci věřit a snít...
