Je to největší PÁD sportovní ikony v historii. Lance Armstrong byl ještě před pěti lety globální sportovní celebritou číslo jedna. Hranice cyklistiky daleko přesáhl díky jedinečnému životnímu příběhu. Díky tomu, že vedle velkých triumfů vyhrál i nad RAKOVINOU. Nemocí, která na většinu lidí západního světa působí se stejnou hrůzou jako slovo SMRT.
Jenomže nyní je všechno jinak. Z Armstronga je podvodník a LHÁŘ. Muž, který chladnokrevně zapíral užívání DOPINGU, aby se nakonec ke všemu přiznal. Nechci být Armstrongovým obhájcem. Podváděl a především pak lhal, zneužíval svého vlivu a zastrašoval okolí. A to se nemá.
Navíc jeho přiznání přišlo po dlouhém a arogantním odmítání viny. I proto ho jde nyní jen těžko označit za upřímné POKÁNÍ, byť se o nabuzení tohoto dojmu v rozhovoru s Oprah Winfreyovou hodně snažil. Odebrání titulů je proto na místě. Tečka.
Na druhou stranu současný HON na Armstronga se mi nelíbí. Lidská povaha je v lecčem zvláštní. Často totiž právě ti, kteří mají nejblíže k nekritickému zbožštění svého idolu, bývají posléze v čele týmu katů žádajících „UKŘIŽOVÁNÍ“.
Neřeší totiž až tolik reálný příběh jako osobní zklamání ze zborcení své nereálné a naivní představy. Ze selhání toho, koho chtěli vidět jako svatého Lance a on ani zdaleka svatým nebyl.
A jaký Armstrong byl? Určitě bezskrupulózní PRAGMATIK a obratný MANIPULÁTOR, který před lety se vším všudy přijal pravidla cyklistického světa, v němž se bez dopingu nevyhrávalo. PROFESIONÁL obklopený špičkovými experty.
Ti mu pomohli nejen dostat a ukrýt v těle zakázané látky, ale i vytvořit a zpeněžit jeho kult. Do „evropské“ cyklistiky také přinesl něco z principu americké show, kterou lidé znají z NBA či NFL. Tedy vyvolat úžas, pobavit fanoušky a vydělat. A doping? Proč řešit takové hlouposti?
Armstrong byl ale i obdivuhodný ŠAMPION se srdcem bojovníka. Bez něj by Tour nevyhrál ani jednou. Bez něj by nepřekonal rakovinu a nesednul si znovu na kolo.
Nyní se obelhaný DAV obrátil proti ikoně. A ta razance mi někdy přijde pokrytecká. Tak třeba Mezinárodní cyklistická unie (UCI) ho chce pomalu vyškrtnout z historie. Přitom právě ona Lancův příběh pomáhala budovat.
Právě ona mu po vyléčení z rakoviny udělila výjimku, díky níž mohl do těla nestandardně pumpovat testosteron. A lidé z UCI mu podle všeho později pomáhali i podvádět, protože Armstrongův příběh potřebovali. Proč je ale nyní na pranýři jen on?
Křičí i SPONZOŘI. Chtějí vrátit peníze. Stejně jako pořadatelé závodů, kteří mu v minulosti platili startovné. O tom, zda jsou však i oni ochotni částky, které díky Armstrongově slávě vydělali, věnovat třeba na charitu, už nemluví.
A ještě jeden aspekt pro mě ta kauza má.
Armstrong se stal NADĚJÍ pro řadu lidí bojujících o ŽIVOT. Jeho životopis byl povinnou četbou pacientů na onkologických odděleních. Nadace Livestrong ročně posílá na boj proti rakovině 30 milionů dolarů.
Považuji za absurditu století, kolik dobrého může v tomto postmoderním světě vzejít z PODVODU. Je to pro Armstronga omluva? Není. Malá polehčující okolnost však ano. Aspoň pro mě.
Nakonec provokativní otázka pro vás, čtenáři. Chcete opravdu SPORT bez dopingu a bez Armstrongů? I když už nebude tak úchvatný a plný rekordů?
Není to náhodou tak, že z profesionálního sportu se už nadobro stala show, která už nemá s normálním sportováním nic společného a doping pomáhající šampionům být stále rychlejší a silnější je vedle jiných technologických vymožeností už jeho nedílnou (a bohužel i potřebnou) součástí? Napište. Ale upřímně!
