Odpískáno Lukáše Tomka: O Slavii, slávě a slámě

Vršovický klub si takovou slávu zasloužil. Slavia je bez přehánění „rodinné stříbro“ této země. Nejsou to jen legendární hráči Plánička, Veselý, Knoflíček nebo Šmicer. Jsou to tisíce zápasů, statisíce fanoušků, miliony vzpomínek, červená a bílá, hrdost, tradice, rivalita.

Teď jde jen o to, aby se něco z té minulé krásy přeneslo do nynější tváře klubu. Aby Slavia v nové éře nežila jen ze vzpomínek. Protože až dosud to tak bylo a současnost je tristní.

A pokud na to někdo ve sváteční atmosféře Národního divadla na chvilku zapomněl? Pohled na majitele klubu Aleše Řebíčka ho musel rychle probrat ze snění.

Tento kontroverzní podnikatel fanouškům před rokem a půl sebevědomě sliboval dominanci nad Spartou, evropské poháry a také o Lize mistrů se zmínil.

Realita? Nejprve šílený nápad s angažováním Františka Straky, válka s fanoušky, kádr bez osobností, poloprázdné tribuny a po ligovém podzimu až 11. místo, kterému se už nikdo vlastně ani moc nediví. Takový je zatím Řebíčkův účet v Edenu.

A jestli s novým generálním ředitelem klubu Zbyňkem Kusým, který je ve velkém fotbale nováček, přijde změna k lepšímu? To se teprve uvidí.

Jeden mimofotbalový předpoklad by tady byl. Zatímco Řebíček dlouho patřil mezi kontroverzní postavy ODS napojené na kmotrovské podsvětí, Kusý začal na podzim politickou kariéru překvapivě na druhé straně politického spektra. Jako krajský zastupitel Zemanovců. Taková politická pluralita se může hodit. Zvlášť po prezidentských volbách.

A ještě jeden jízlivý postřeh ke slávě v Národním divadle: i když se navléknete do kvádra, učešete si hřívu a uspořádáte večírek ve Zlaté kapličce, slámu z bot vám to nevytáhne...

Metu 900 bodů prolomil v NHL 36letý Patrik Eliáš. Hokejista, který po většinu své kariéry zůstává v Česku velmi nedoceněný. Proč? Jednak hraje v éře Jaromíra Jágra, jehož účtu přes 1600 bodů se ani on nikdy nepřiblíží.

A pak – ač se to zdá být neuvěřitelné – Eliáše kompletně minula zlatá éra českého hokeje. Osmkrát sice hrál v národním týmu na velké akci, ale ani jednou to nedopadlo lépe než bronzem. Pro fanoušky se tak nikdy nestal zlatým hochem, kterého vítali na Staromáku.

Pro mě však Eliáš patří mezi desítku českých hokejových ikon všech dob. S Jágrem, Haškem, Martincem, Reichlem, Jiřím Holíkem, Novým, Zábrodským, Hlinkou a Paterou.

Jeho trumfy pro nominaci do Top 10 jsou jasné. Dva Stanley Cupy, už zmíněných 900 bodů v NHL, jež zřejmě dlouho žádný další Čech nepřekoná. A potom neuvěřitelná vyrovnanost výkonů gradující v play off.

Eliáš v NHL prakticky nezažil opravdu slabou sezonu. I proto už je mezi stovkou nejproduktivnějších hráčů historie. Nad velikány, jakými jsou Bondra, Forsberg, Amonte, Lindros nebo LeClair.

A pokud se podíváte na jeho statistiky z play off ? Tam už mu patří celkové 45. místo. K tomu všemu přičtěte jako bonus věrnost Devils, vstřícnou povahu, aktivitu v charitativních projektech a nulu v kolonce skandálů.

Eliáš není Jágr. Ale stejně jako on už patří k hrajícím hokejovým legendám. Klobouk dolů.