Baroš v Baníku? Sláva vyzní do ztracena. Ale rád se omluvím...
ODPÍSKÁNO LUKÁŠE TOMKA | Milan Baroš se vrací do Baníku a liga je na nohou. Způsobí na jaře návrat bývalého reprezentačního kanonýra podobné šílenství, jaké před nedávnem zažila hokejová extraliga díky Jaromíru Jágrovi? I když bych to Barošovi, Baníku i celému českému fotbalu přál, nevěřím. Naopak si myslím, že půlroční mise na Bazalech se vytratí do ztracena. Pokud rovnou neskončí velkým rozčarováním.
Souhlasím sice s řadou expertů, že Baroš by měl mít v jedenatřiceti herní kvalitu na to, aby jednoznačně patřil k ligovým hvězdám. Jenže je tu až příliš překážek, které druhému nejlepšímu střelci v historii národního týmu zabrání v opravdu úspěšném comebacku.
Moje 3 hvězdy týdne |
1. Rafael Nadal, tenista 2. LeBron James, basketbalista 3. Danny Welbeck, fotbalista |
Jeden z hlavních problémů vidím v situaci Baníku. Baroš přichází do týmu bez sebevědomí, který je dva body od sestupové propasti a postrádá osobnosti. Do týmu, který potřebuje pomoct, ale nebude mít sílu na to, aby pomohl Barošovi.
Ten tak bude pod extrémním tlakem veřejnosti a soupeřových obran. Sám navíc není typem hráče, který by mužstvo strhnul. A v pozici útočníka ani nemůže mít na hru takový vliv, jako kdyby byl playmaker.
To Jágr se do své mise pustil po boku Plekance, Tlustého a dalších parťáků z NHL, kteří mu roli hodně usnadnili. A pomohli k bodům i gólům.
Baroš také oproti „68“ není oblíbencem davů. Naopak patří ke kontroverzním postavám a řada fanoušků k němu cítí silnou averzi. Částečně nespravedlivě, částečně díky tomu, že Baroš si je sám hloupými výroky postavil proti sobě.
Stáhne se do ulity
Takže jestliže Jágr si vybudoval na Facebooku oddanou Hokejovou rodinu a stal se pro řadu lidí duchovním vůdcem, zaseklý, zhrzený a na celý svět často naštvaný Baroš musí počítat s podstatně menší tolerancí ke svým případným trablům.
A právě v tom cítím největší úskalí. Stačí pár ostřejších zákroků soupeře, vulgárních pokřiků, tradiční české jízlivosti či kritičtějších komentářů v médiích - a rodák z Vigantic se stáhne do ulity. Tak, jak to dělal v reprezentaci. V podstatě svou misi odepíše ve smyslu: „Ať mi všichni vlezou na hrb, stejně tu budu jen pár týdnů.“
K Baníku ho sice pojí srdeční vazba, již sympaticky prokázal milionovým darem či tím, že bude hrát zadarmo. To si zaslouží velký respekt.
Jenže na rozdíl od Jágra (ale i Poborského či Šmicra při příchodech do pražských „S“) nepřemýšlí ve střednědobém horizontu. Neplánuje tu budoucnost (zatím), je tu jen na skok. A to jeho postoj musí ovlivnit.
Jestli dospěl, rád se budu omlouvat
Navíc berme v potaz i to, že v Turecku půl roku nehrál. A do Baníku přijde těsně před začátkem sezony bez šance se s novými spoluhráči víc poznat.
Ano, vyznívá to celé velice skepticky. A budu rád, pokud se tenhle scénář nenaplní a Baroš naplno ukáže jinou tvář. Tvář vyzrálého muže. Jen tak může být po sezoně vyprovázen na další cestu tisícovkami nadšených fanoušků - stejně jako Jágr.
Potenciál něco dokázat asi ještě stále má. Byť čas na jeho prezentaci se už téměř naplnil. Je to škoda.
Kdyby si Baroš sám nešlapal po štěstí, měl víc pokory a profesionálnější tým lidí kolem sebe, nemusel dnes přemýšlet o krátké baníkovské misi, ale třeba o tom, zda ho trenér Mourinho v odvetě proti Manchesteru United postaví od první minuty.
Pokud si už tohle Baroš opravdu uvědomuje, dost vážně hrozí, že se mu budu muset za nynější nedůvěru po sezoně omluvit. A udělal bych to rád.
