Trpěla! Ale ani to Neumannovou k pokání za Liberec nedovedlo
Jsou to víc než čtyři roky, kdy v Liberci skončilo lyžařské mistrovství světa. Předražená akce, po níž tu zůstal obří dluh i pachuť z propojení sportu se zkorumpovaným světem české politiky. Jediným symbolem této ostudy se stala až trochu nespravedlivě Kateřina Neumannová. Dnes ji můžete slyšet jako expertku při televizních přenosech z jiného lyžařského šampionátu. A v novinách jste si možná přečetli její zpověď o těžké pětiletce, kterou má za sebou.
Na jednu stranu se mi chce této ženě a velké sportovní legendě rozumět. Poprvé připustila, že tak úplně netušila, do čeho se tehdy pouští. Že ji zklamal a opustil bývalý partner Josef Jindra, na kterého tolik spoléhala. Že pak sama čelila obrovské nenávisti veřejnosti. Že se na ni hodily i věci, za které nemohla. A že její jedinou jistotou je hezká dcera, kterou má. Čtete, soucítíte a přemáhá vás lítost…
Jenže dojdete dál a lítost střídá údiv. „Na podzim jsem si vše srovnala, uzavřela, podškrtla, sečetla, skončila. A teď jsem otevřená novým výzvám,“ řekla pro MfDnes. Jenomže to je trochu zvláštní styl uvažování. Zvlášť když dluh přes 100 milionů korun, který tu i přes obří dotace po týmu řízeném olympijskou vítězkou zůstal, je stále neuhrazený. Pro skoro dvacet firem, jež stále marně čekají na své peníze, to přece zdaleka není uzavřená záležitost. Chápe to Neumannová?
A čtete ještě dál a už to není údiv, ale naštvání… „Teď jsem někde viděla srovnání financí Liberce a biatlonu v Novém Městě. To přece nejde. Biatlon se pořádal v jednom areálu, Liberec musel mít dva.“ Aha! Takže útok a zpochybňování místo uznání toho, že týmu Jiřího Hamzy se šampionát na rozdíl od ní povedl a v očích veřejnosti si sportovní pořadatelé aspoň trochu vylepšili v této zemi reputaci.
Ale když už chce Neumannová srovnávat, prosím: biatlonový šampionát je opravdu oproti mistrovství klasiků zhruba poloviční. Jenomže dotace na oba podniky v tomto poměru rozhodně nebyly. Zatímco do liberecké černé díry stát pod dohledem premiérů Paroubka a Topolánka postupně naházel víc než dvě miliardy korun a přímo organizátoři dostali přes 630 milionů, aby akce i tak skončila neskutečnou sekerou, čísla z Nového Města vypadají jinak.
Celkově šampionát stál méně než půl miliardy korun. Organizátoři vyšli s necelými 200 miliony. A v kolonce dluhů i skandálů mají oproti Neumannové nuly. Nakonec i proto, že toto „poloviční“ mistrovství navštívilo zhruba o 25 tisíc diváků víc než libereckou veleparádu.
Takže – Neumannové přeji, že osobní krizi zvládla. Na druhou stranu jí ale přeji i víc soudnosti a pokory. Jako závodnice tyto vlastnosti měla. Ztratila je až ve chvíli, kdy sama sebe přesvědčila o tom, že i bez jakýchkoliv zkušeností bude skvělou manažerkou obří akce.
Je jasné, že Neumannová není hlavním viníkem libereckého průšvihu. Je jen tím nejhloupějším či spíše nejnaivnějším. Nechala se zneužít světem politických kmotrů, půjčila jim své jméno i skvělou image, kterou si ve stopě těžce vydřela. Nechala se zaplést do hry, na níž nestačila a které rozuměla jen tak trochu. Omámená reflektory velkého světa a láskou k protřelému lobbistovi Josefu Jindrovi plnila vzorně roli volavky, která odvede pozornost od velkých ryb. Úspěšně.
Je škoda, že po tom všem „zlatá Katka“ nedospěla k opravdovému pokání. Kdyby ano, jasně teď řekne, že nese zodpovědnost za své chyby, byť udělané často z naivity a neznalosti. Jasně by prohlásila, že jí je líto, co se stalo, a omluvila by se lidem, kteří kvůli jejím chybám dodnes čekají na své peníze.
Jenomže v tomto ohledu se Neumannová bohužel stále chová jako občan jakési vyšší kategorie, pro kterého běžná pravidla neplatí. A jestliže před čtyřmi roky naštvaně odmítala názor deníku Sport, že je jen loutkou v rukou velkých hráčů v pozadí, nyní se nadřazeně tváří, že to, co pomohla v Liberci nadrobit, už není její věc.
A právě to ji v očích řady lidí pomalu přibližuje světu Janoušků, Jindrů, Bémů a dalších kmotříčků. Právě proto z té zlaté Katky, která bývala symbolem férovosti, silné vůle a vítězství, dělá dál symbol korupce, alibismu a arogance.
Případ Kateřiny Neumannové by měl být mementem pro všechny sportovce, kteří chtějí skočit přímo z kopaček či lyžařských bot do světa politiky a byznysu. Pro žraloky plující v těchto vodách jsou totiž i olympijští hrdinové snadnou kořistí. Možná i proto, že sebevědomí, které šampionům při sportu pomáhalo vítězit, se tady najednou ruku v ruce s neznalostí věcí a amatérským přístupem obrací nemilosrdně proti nim.
