Franz Straka? Skvělý trenér pro další díly Okresního přeboru!
Začnu dnes otázkou pro znalce. Víte, kdo je jediný fotbalový trenér v historii, který během své kariéry vedl Spartu, Slavii i českou reprezentaci? Já vím, nebylo to těžké. František Straka. Na člověka, který o českém fotbale ví právě jen to, že historicky nejslavnějšími kluby v zemi jsou Sparta se Slavií, musí taková vizitka udělat dojem. O to absurdnější je však realita.
Straka se sice stává legendou, ale v jiném slova smyslu. Z Franze je dnes, alespoň v mých očích, karikatura toho, co si pod pojmem moderní fotbalový trenér představuji. Naopak kdybych hledal postavu do fotbalové reality show či dalších dílů seriálu Okresní přebor, angažuji Straku okamžitě.
Je zábavný, výrazný a emoce z něj stříkají jako voda z natlakovaného hydrantu. Se všemi těmi tataráčky je významnou konkurencí i pro Ivana Trojana v roli Bohouše Zenkla! Český lev alespoň ve vedlejší roli je tady nadosah. Ale jinak?
Image „hekťáka“ Strakovi „nekazí“ ani nástup do posledního angažmá v Příbrami. Motivátor Franz přichází do ligového týmu na dně tabulky proč? No jasně že proto, aby tu hráči začali konečně jezdit po prdeli a probudili se trochu! To dá rozum. Jde do klubu, jehož kádr podle svých slov ani moc nezná. A do klubu, který v sezoně podruhé mění trenéra.
Straka podobnou situaci zažil už několikrát. Vždyť během své trenérské kariéry vystřídal za třináct let již čtrnáct angažmá! Bez přípravy a hlubší analýzy klub zachraňoval už ve Gdyni nebo v Ahlenu. A přestože mu to pak delší angažmá nikdy nepřineslo, bere dál, co zrovna je.
Teď tedy Příbram. Telefonát Jaroslava Starky tak pro něj nebyl impuls k tomu říct: „Nezlobte se, ale nechci mít nadosmrti pověst hekťáka. Chci ukázat, že jsem schopný i jiné, koncepční, práce. Zavolejte po sezoně, jestli o mě máte opravdu zájem.“
Jenomže otázka stojí tak, zda Straka takový rozměr vůbec má. Při příchodu do Slavie otázku na koncepci v České televizi dostal. A jeho odpověď je možná klíčem k jeho potenciálu i stylu práce. „Dneska koncepční práce… Co to je? Můžeme o tom diskutovat, jak chceme. To je polemika. Jestli ale nebudete mít výsledky, celá koncepce je vám na nic.“
Zdá se, že tohle je důvod, proč také Straka nikdy o žádné koncepci nemluví a trenérský rukopis se u něj nedá rozpoznat žádný. Zřejmě proto jsou jeho zaklínadlem řeči o nasazení a o srdíčku. Odborný pohled na hru a trendy tu prostě nahrazuje laciná show. Jednou Straka strhne pozornost znalostí módních trendů, podruhé historkou o tom, jak ho chtěl angažovat thajský princ.
A místo prognózy, co se s Příbramí dá dělat, mluví na první tiskovce bez jakýchkoliv konsekvencí o tom, že by v další sezoně rád útočil třeba i na poháry. Anebo o tom, že by se mu hodil Tomáš Řepka, na kterého se už nezlobí za to, že si ho vymazal z mobilu… Čím bláznivější story, tím lepší – ať si média trochu smlsnou!
Jenomže na druhou stranu cítíte, že tenhle muž už nic moc dalšího nenabízí. A že jeho arzenál tataráčků a srdíček (sparťanských i slávistických) už začíná být lehce obehraný. Přál bych Strakovi, aby se z tohoto bludného kruhu ještě dokázal vymotat. I když to bude mít těžké. Tak jako si Luďka Sobotu už těžko představíte v jiné roli než obecního blba, tak se těžko bude Straka zbavovat pověsti „hekťáka na pár zápasů“.
I když - Sobota to na stará kolena dokázal. A úplně náhodou zrovna v Okresním přeboru...
