ROZHOVOR | František Straka je definitivně trenérem Příbrami. S klubem v pondělí podepsal smlouvu na dva roky a společně s Jaroslavem Starkou vyhlásil první cíle: zachránit se v první lize a příští sezonu bojovat o evropské poháry! „Budeme se rvát,“ slibuje Straka, kterého prý v lednu oslovil s nabídkou thajský princ.
Příbram kontaktovala Františka Straku v neděli. Nad nabídkou posledního ligového týmu dlouho neváhal, na podmínky smlouvy přistoupil a hned druhý den podepsal kontrakt.
„Byl jsem překvapený, jak rychle a hladce to šlo. Jarda (Starka) je dlouholetý kamarád, známe se dvacet let. V neděli mi zavolal a řekl: ‚Pojď na kafe.‘ Pak mi vysvětlil situaci a dohodli jsme se. Teď chceme úspěšně dokončit misi a zachránit se,“ řekl František Straka.
Ještě před několika měsíci jste prohlašoval, že půjdete trénovat do zahraničí. Proč to nevyšlo?
„Oslovil mě thajský princ z královské rodiny. Dal mi nabídku a měl určitý plán. Jenže se to vleklo a nakonec z toho sešlo. Řekli jsme si, že to momentálně nezrealizujeme.“
Můžete být konkrétní? Tohle je pro mě nová informace.
„Nabídku jsem dostal v zimě a čekal jsem, kdy odletím do Bangkoku na osobní setkání. Pak se ale (thajský princ) zaměřil na jiný projekt ve formuli 1, do kterého invenstoval. Proto se to odkládalo.“
Tahle varianta je tedy pohřbená?
„Zatím je to odložené na neurčito.“
Taky jste říkal, že se vám už nechce do české ligy. Co se změnilo?
„Po tom, co se kolem mě dělo, jsem potřeboval jen klid. Odreagovat se. Oprostit se od toho. Psychika byla hodně špatná. Postupem času ale najednou chodíte na fotbal a zase jím žijete. Když přišla nabídka Příbrami, tak jsem si řekl: proč ne?!“
Smlouvu máte na dva roky, rozhodoval tedy i delší kontrakt?
„Byla to priorita, že to není angažmá jen na tři měsíce. Řekl jsem si: Pojď udělat tým, který bude hrát úplně jinde. Pojď udělat tým, který bude hrát o poháry.“
Jak bude vypadat váš první trénink?
„Co si myslíte, že jsem si připravil?“
Nevím.
„Plata tataráků, nebo co? (směje se) Dneska máme pouze seznamovací trénink.“

Co podle vás tým potřebuje, aby nehrál jen o záchranu?
„To mi ukáže až ten trénink. Musím nejprve kluky vidět. Ale nějaký impuls přijít musí.“
Dá se vůbec něco stihnout do soboty, kdy hrajete se Slováckem?
„Moc ne. Ale po tomto zápase je reprezentační přestávka, díky které budu s týmem víc pracovat. Chci mu dát, co mi je vlastní. Jít na hřiště a chtít vyhrát. Odevzdat maximum toho, co je člověk schopen odevzdat. Porvat se o body, které jsou tak důležité! Potřebujeme hráče nakopnout a tomu může pomoci vítězství nad Slováckem. Může to být odrazový můsteček, první krůček. Budeme se rvát!“
„Každý máme nějaký osud.“ (usmívá se)