Milan Baroš ukázal velké srdce. A proto píšu: Omlouvám se...
Budou to čtyři měsíce od chvíle, kdy jsem ve svém komentáři pochyboval o návratu Milana Baroše do ostravského Baníku. Upřímně jsem si myslel, že půlroční mise fotbalového útočníka vyzní do ztracena, pokud rovnou neskončí velkým průšvihem. A také jsem dodal, že pokud se náhodou mýlím, s radostí se za to Barošovi i jeho fandům po sezoně omluvím.
Jak to tedy s Milanem Barošem vlastně bylo? Nejlepší bude začít čísly. Bývalý reprezentační kanonýr nastoupil ke 12 ligovým zápasům. Odehrál celkem 846 minut, to znamená zhruba 70 minut na zápas. Během nich vyfasoval 4 žluté karty a nastřílel 5 gólů. Hattrick nasázel sestupujícímu Hradci Králové, dvě branky od něj dostala jedenáctá Příbram.
Z tohoto pohledu to tedy nebyl ani propadák, ani důvod k jásotu. Baroš se střelecky prosadil jen ve dvou zápasech proti týmům z chvostu tabulky. Ale pojďme dál...
I když je Baroš útočník, nejde jeho herní přínos pro tým hodnotit jen vstřelenými góly. A tady nám pomůže hodnocení deníku Sport. Baroš od nás dostal celkem 9 známek, třikrát totiž neodehrál potřebný počet minut. Nejnižší čtyřku (na stupnici 1 – 10) za zápas v Brně, desítku za tři góly Hradci. Průměrná známka 31letého útočníka pak činila 6,1 bodu.
Podle těchto čísel už Baroš patřil v klubu bojujícím o život k lehkému nadprůměru. Na druhou stranu – vigantickému rodákovi je teprve 31 let a tudíž by měl se svým potenciálem zářit daleko víc a v jiné soutěži.
Vždyť stejný ročník jako on jsou například Zlatan Ibrahimovič či Xabi Alonso, Didier Drogba je ještě o tři roky starší. Takže pokud bych končil komentář tady, s omluvou bych hodně váhal. Průlet zářící komety se na hřišti prostě nekonal.
Místo primadony muž s velkým srdcem
Jenomže já jsem pochyboval i o tom, jak bude nejlepší střelec EURO 2004 působit mimo trávník. Čekal jsem primadonu, která neunese tlak i tradiční českou jízlivost a po pár zápasech se buď stáhne do ulity, nebo pošle všechny do háje. Tady jsem se však krutě mýlil.
Baroš mě naprosto vážně donutil přemýšlet o tom, zda není jeho mediální obraz oproti skutečnosti opravdu zkreslený. Během své mise se totiž prezentoval jako muž s velkým srdcem. Baníku nejen že věnoval milion korun a celý plat posílal na mládež, ale dělal i vše proto, aby silou svého jména zachránil ostravský klub před insolvencí.
A ani podivné hlasování ostravských radních, kteří nakonec koupí Bazalů klub alespoň pro tuto chvíli spasili, nemůže zakrýt fakt, že za svůj Baníček bojoval jako lev. Tato jeho mise byla nakonec možná důležitější než ta na trávníku.
Za mimořádný čin pak považuji i Barošův podpis pod výzvou Sportu Dejme fotbalovým kmotrům červenou. „Během půl roku po návratu do českého fotbalu jsem pochopil, že potřebuje opravdu vyléčit,“ našel na rozdíl od jiných tiše souhlasících osobností odvahu říct, co si myslí.
Možná paradoxně i díky své přímé povaze, která ho v minulosti nejednou přivedla do problémů. Vedle podpisu pod výzvou se navíc v posledních měsících zúčastnil v Ostravě a okolí řady dobročinných akcí, které měly jednoho společného jmenovatele - neokázalost. Baroš prostě věci nedělá kvůli image, ale protože to tak cítí. A to se pak cení dvakrát.
Takže teď už jen stačí s radostí dodat: Milane, omlouvám se Vám.
