Řezání kostí, třináctá operace. Po ní chce známý kadeřník na půlmaraton
Pohyb mu doktoři zakazovali. Tomáš Arsov, který se narodil s tzv. golfovýma nohama, je ale moc neposlouchal a kromě úspěšné kariéry celebrity kadeřníka rozjel i sportovní cestu. Plaval i tančil, uběhl i půlmaraton. A na další se chystá v příštím roce poté, co absolvuje třináctou operací. Věří, že bude poslední.
Můžete popsat vaši situaci?
„Já jsem se narodil s vrozenou vývojovou vadou. Měl jsem nohy otočené dovnitř. Doktoři mi už ve třech týdnech dávali dlahy. V prvním roce jsem měl sádry až ke kyčlím. Doteď mám provedeno dvanáct operací na nohách, kdy se řezaly, skládaly kosti. Skrze kosti v kotníku jsem měl patnácticentimetrové skoby. A zakazovali mi div ne chodit, běhat určitě, tancovat už vůbec, lyžovat, sportovat v žádném případě…“
Ale vy jste se nedal, že?
„Já jsem neposlouchal. Mě nohy nebolely. Jenom jsem viděl, že mám sádry a něco mi s tím dělají. Já jsem chtěl závodně tancovat, dělat sportovní tanec jako vrcholový sport. Potom jsem jezdil na kole, závodně jsem plaval, dělal jsem gymnastiku. Hodně sportuju, chodím do fitka. Je to dva roky zpátky, kdy jsem začal běhat pro Run Czech, takže běhám půlmaratony.“
Jeden už máte za sebou, jak to šlo?
„Já se směju, když se mě všichni ptají, jak trénuju, jak se na to připravuju. Jak jsem hodně vytížen, tak nemám čas. Takže já chodím jenom po závodech. Loni na jaře se mi stala jedna věc. Po minulé sezoně jsem měl nohy unavené, říkal jsem si: Já ten půlmaraton fakt nedám, ty nohy mě fakt bolí. Měl jsem pocit, že mám zánět. Pak to najednou přestalo. A řekl jsem si: Je pražský půlmaraton a je tam možnost štafetového běhu, tak nás na to přihlásím.“
Co bylo dál?
„Když jsem dělal registraci, tak mě systém nechtěl pustit, protože to měli být čtyři lidi - každý po pěti kilometrech. Jenomže ono to bylo čtyřikrát dvacet jedna a půl… Já jsem se dva dny před závodem dozvěděl, že musím běžet, protože jsem o tom začal všude mluvit. Ale já jsem půl roku neběžel ani kilometr. Chodil jsem do fitka, to jo.“
Co jste udělal?
„Volal jsem Jirkovi Homoláčovi (českému vytrvaleckému reprezentantovi – pozn. red.) a říkám: Hele, Jirko, já jsem udělal chybu a nevím, co mám dělat. Ale on mi řekl, že nesedím, že furt chodím, běhám, něco dělám, takže tělo je na to zvyklé. Horší by to bylo, kdybych měl sedavé zaměstnání. Takže jsem se kousl, ty dva dny jsem všeho nechal a jenom jsem se soustředil sám na sebe. Řekl jsem si: Já si to nastavím v hlavě a dám to. Normálně jsem ten půlmaraton uběhl, bez jakékoli přípravy. Samozřejmě že jsem pak nemohl tři dny chodit. A ještě jsem měl druhý den natáčení… Takhle sportuju. Chtěl jsem tohle říkat v médiích a otevřít to téma. Protože i když se lidi narodí s ortopedickou vadou nebo vadou pohybového aparátu, tak i s tím se dá sportovat a dá se s tím krásně žít.“
Jak to bylo s těmi zákazy od doktorů?
(směje se) „No, zakazovat můžou, že jo… Já jsem je samozřejmě poslouchal, operace probíhaly. Já bych podle doktorů měl sedět doma a jenom chodit. Ale já chci sportovat, mě to baví. Myslím, že dokonale poslouchám svoje tělo a vím svoje hranice. Myslím, že právě zatěžování nohou, šlach, vazů v nějaké míře je dobré, protože nohy neustále trénujete. Když budu sedět doma na židli, tak nohy zakrní a ochabnou. Takže proto. Čímž nechci říkat, aby lidi neposlouchali doktory, to určitě ne. Ale je to padesát na padesát, musí poslouchat i svoje tělo.“
Jak teď sportujete?
„Krom toho, že jsem extrémně vytížený, natáčím televizní pořady a teď mě čeká natáčení filmu, cestou do zahraničí studuju, byl jsem v Dubaji, v Bulharsku, v Londýně. Je to extrémní zátěž a do toho se snažím sportovat. Mám svého trenéra, chodím čtyřikrát týdně cvičit do fitka a běhám, plavu, chodím na jógu. Sportuju vlastně denně.“
Musel jste si najít svoji běžeckou techniku?
„Našel jsem si svoji techniku, ale já mám takovou náturu, že nechci běhat napůl. Já se nechci cítit jako rekreační běžec. Vždycky se směju a říkám: Já poběžím jako ti Keňani vepředu, chci být jako profi sportovec. Takže mám kvalitní boty, kór s těmi mýma nohama. Pořizuju si běžecké boty, které Run Czech doporučuje, mám běžecké oblečení, připravuju se na to, mám doplňky. A snažím se dělat techniku správně. S Jirkou Homoláčem jezdím na běžecké kempy. Je to pro mě důležité.“
Máte za sebou dvanáct operací, bojujete často s bolestí?
„Rozvrtávají vám kosti, takže ten pocit potom je nepříjemný… Teď mě v prosinci čeká třináctá operace. A můj sen je potom běžet půlmaraton. Uvidíme, doufám, že lidi tu cestu budou sledovat. Budeme tu moji operaci i přípravu natáčet jako celovečerní dokument. Až do chvíle, kdy nedoběhnu do cíle na půlmaratonu. Pražský určitě nedám, ten je brzo. Chtěl bych České Budějovice. Ten závod mám velmi rád, dobře se mi tam běhá. Půl roku po operaci bych chtěl běžet půlmaraton.“
Půjde o poslední operaci?
„Já jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Beru to tak, že je to pro mě spíš psychicky náročné v tom, co všechno dělám, najednou budu mít šest týdnů nohu v sádře a pak se budu učit chodit. Je to těžké spíš po té psychické stránce, ale dneska jsem si řekl: Chci, aby tohle byla moje poslední operace. Už nechci, už toho mám fakt plný zuby! Myslím si, že tohle je moje poslední operace. Jsem v těch nejlepších rukou paní doktorky Frydrychové, lepší místo na pohybový aparát v Čechách není. Paní doktorka je certifikovaná na to provádět tyto operace.“
