Jaká byla ligová sezona z pohledu sudích? Nejdřív složitá, na konci už vyloženě skandálně nezvládnutá. A i když se asi nejčastěji diskutovalo o videu, to hlavní se odehrávalo jinde. Za kulisami. Nejednotná a později i polorozpadlá Komise rozhodčích, která se znovu dostala pod vliv kontroverzního Romana Berbra, si rozhodně nevybudovala důvěru veřejnosti ani klubů. Ba právě naopak. Především na jaře chyb přibývalo a v závěru ročníku se už opět mluvilo i o tendenčně vedených zápasech a návratu starých zlých časů…
Že to nebude z pohledu sudích jednoduchý ročník, bylo tentokrát jasné ještě před tím, než začal. Nově sestavená Komise rozhodčích FAČR totiž byla od počátku rozdělena hlubokým příkopem na dva nesmiřitelné tábory.
Na jedné straně stáli Petr Mlsna s Romanem Hrubešem. Oba působili už v předešlé komisi řízené Polákem Listkiewiczem, za níž sice sudí také chybovali, ale o jejich výkonech se přestalo mluvit v souvislosti se skandálními verdikty. Proti nim pak zasedli nováčkové Martin Wilczek s Pavlem Marešem. Ti měli v zádech právě Romana Berbra.
Pátým do party, a rovnou v pozici předsedy, se pak překvapivě stal Jozef Chovanec. O roli fotbalové legendy se zprvu diskutovalo, brzy ale bylo jasno. Chovanec (byť prožíval osobně velmi těžké období) se ani nepokusil rozhádanou komisi stmelit. Místo toho se okamžitě smířil s tím, že to nejdůležitější, tedy nasazování sudích, bude mít pod palcem výhradně Martin Wilczek - Berbrova prodloužená ruka.
Sám se pak fakticky ze scény až do konce sezony vypařil jako pára nad hrncem se zkaženým gulášem. Chovancův vrcholný alibismus, se kterým funkci vykonával, nicméně pro zasvěcené nebyl až tak překvapivý. A Berbrův tábor s tímto přístupem nejspíš i dopředu počítal...
Reakce na nové rozložení sil pak byly zásadní. Vysoký ministerský úředník Petr Mlsna nominovaný za LFA se nesmířil s tím, že oproti minulosti je v komisi jen do počtu a sám rezignoval. „Český fotbal znovu ovládá strach a Chovanec nerozumí pravidlům,“ rozloučil se na začátku února.
Jen pár dnů před tím navíc rozvířil vody Berbrův rozhovor pro Sport. Místopředseda asociace v něm vystřelil směrem k lize dva jedovaté šípy. První - s Tvrdíkovou Slavií se už nehádáme a s Nezmarem se scházím. Druhý - sudí mám znovu pod palcem. „Rozhodčího na derby zařídím, kdybych chtěl,“ připustil a mezi kluby tím coby mistr manipulací vyvolal ještě větší napětí.
To se nepodařilo zásadně zmenšit ani s pomocí projektu VAR, který měl věrohodnost fotbalu zásadně zvyšovat. Jenže nyní už se dá bez přehánění říct, že prohnilé české prostředí dokázalo i video zapojit do svých her a u veřejnosti mu částečně poškodit renomé.
Vše se začalo kazit už v říjnu. Tehdy fakticky skončila mise muže, který VAR v Česku pod hlavičkou LFA postavil a rozjel – Romana Hrubeše. A skončila jeho odvoláním z Komise rozhodčích, které mu neoznámil nikdo jiný než Roman Berbr. „Věděl jsem, že se k tomu schyluje. Cítím snahu znehodnotit projekt VAR. A upřímně – v současném nastavení mi komise stejně přijde jako zbytečná instituce,“ řekl tvrdě.
Co se dělo dál? U projektu sice Hrubeš formálně zůstal do konce sezony, ale iniciativy se i tady chopil Wilczek. A je třeba říct, že jeho počínání stálo za to... Zatímco Hrubeš v souladu s protokolem IFAB upozorňoval na to, že video musí řešit jen jednoznačná pochybení sudích, Wilczek přišel s tím, že si UEFA přeje, aby si VAR naopak počínal aktivněji.
Toto doporučení sice nikdy nikdo neviděl, za to výsledky neuváženého kroku, který se dal přeložit i jako snaha o ohnutí videa, na sebe nenechaly dlouho čekat. Počet intervencí VAR zásadně stoupl a úměrně tomu i počet chyb pod dohledem videa. V lize vznikl chaos, jehož výsledkem byla absolutní nejasnost v tom, co má tedy vlastně řešit, a co ne.
Toho se nakonec nejspíš lekl i Wilczek a jeho šéfové z FAČR. Dagmar Damková dokonce předstoupila na jednom z jarních seminářů před sudí s tím, aby se VAR používal méně. A když pak zcela proti svým dřívějším tvrzením začal i Wilczek opakovat jako mantru Hrubešovu větu, že „video nemá hledat lepší řešení, ale řešit zásadní pochybení“, smutná groteska spěla ke konci.
Asi nejskandálnější věci se ale děly mimo kamery VAR na opačném pólu tabulky. Zpětně to vypadá dokonce až tak, že boj o záchranu tu měl předem vymyšlený scénář. Ozvěna starých zlých časů před skandálem s opilými rozhodčími na jaře 2016 se tu jasně rozezněla…
Nejdříve byla v nadstavbě několikrát poškozená jakoby s osudem smířená Karviná, které se ale vzápětí pomohlo v baráži s Jihlavou. A podobný model platil i v případě Příbrami s Brnem. Poslední dvě barážová utkání v podání sudích Petra Ardeleana, Martina Nenadála a některých jejich asistentů pak jsou tou největší obžalobou Wilczekovy komise a současných poměrů v českém fotbale.
A co se bude dít dál? Pokud by se v létě nic zásadního nezměnilo, o to větší emoce se dají čekat na podzim. Současný stav plný nedůvěry je totiž v důsledku jen čekáním na výstřel z Aurory, který v lize spustí třetí světovou válku. Pokud si tedy vypůjčím bonmot Miroslava Pelty...
Ledaže by kluby konečně naplno pochopily, že lepší než být věčnou součástí manipulací a her, za nimiž všichni tuší iniciály RB, je semknout se a společně prosazovat své zájmy. Chtít jasně vymezit roli VAR, tlačit na zlepšení kvality sudích, nedovolit, aby ligu znechuceně opouštěli sudí s kreditem typu Radka Příhody. A například po vzoru Premier League si chtít prosadit třeba i to, aby arbitry do ligových zápasů nasazoval jejich člověk v komisi rozhodčích.
A pokud to neudělají? Pak nezbývá než jim popřát: užijte si to a hlavně nebrečte, až vás zase nějaký sudí zařízne jako svatomartinskou husu…
PS: v pořadu ČT Sport Dohráno se Roman Berbr pokusil shodit zodpovědnost za skandální vyvrcholení soutěže na LFA vyjádřením, že za chyby může absence videa v těchto zápase. Co k tomu říct? Ano, bylo by správné, kdyby VAR na těchto zápasech přítomný byl. Na druhou stranu - je to další nehorázná manipulace muže, který ještě nedávno nechtěl mít s videem nic společného. Berbr navíc dobře ví, že například v Příbrami by byl videorozhodčí při tendenčním řízení Petra Ardeleana, který hosty vytrvale ničil drobnými chybami, stejně bezmocný...
Témata:
fotbal, rozhodčí, blog, komentář, Lukáš Tomek, sport, Roman Berbr, FORTUNA LIGA, Fotbal na Heureka.cz
Související články
