Hoši, výborně! Vzdávám hold Krejčímu. Ale od Hertla jsem čekal víc
KOMENTÁŘ MARKA SÝKORY | Po výprasku s Kanadou mi běžely hlavou myšlenky, že tým stojí na jedné lajně, která zajišťuje výsledky, a že bychom potřebovali, aby se přidali i další hráči. To se v utkání o bronz s Američany povedlo, a medaile z Tampere je báječnou odměnou. Jen aby se teď doma neřeklo, že konec dobrý, všechno dobré. Protože musíme ještě mluvit o osmnáctkách a dvacítkách, to jsou ty naděje, potenciální reprezentanti.
Projdu se bronzovým turnajem postupně, jak se ten příběh vyvíjel, protože za medailovým úspěchem stojí spousta souvislostí. Počínaje nejistotou okolo volby nového trenéra národního týmu. Objevovaly se různé názory, ale přece jen se prosadilo, aby přišel finský trenér Kari Jalonen.
Nejen z pohledu dnešního dne to byla dobrá volba. A s ním byla spojená i dlouhá příprava, postupně mu přibývali hráči. Připomínám, že jsme výborně zvládli oba závěrečné podniky Euro Hockey Tour. Možná až moc dobře, protože třeba Švédi z těch turnajů použili na MS hodně málo hráčů. Na druhou stranu: na téhle úrovni vítězství je vítězství. I z hlediska minulých let. Myslím, že směrem k šampionátu to něco pozitivního určitě přineslo.
Mistrovství světa jsme zahájili s Británií. Když slyším Anglie, vybavím si Liverpool a Manchester City, ale i v hokeji jsou šikovní a zajímaví, byli i na minulém MS. V našem týmu ještě nebyli Pastrňák, Kämpf, Kempný, naopak nastoupili Simon a brankář Dostál. Což mám v hlavě. Mně se v Euro Hockey Tour nejvíc líbil Langhamer. Podotýkám, že jde o můj subjektivní názor. Nakonec bylo řečeno, že na MS bude chytat Vejmelka - a do prvního utkání se postavil do branky Dostál.
To byl tah, který jsem nepochopil.
