O českých kartoškách těsně spadlých pod stupně vítězů
Na startu posledního dne Her má Česko v Soči úctyhodných osm medailí. Je to skvělé, není-liž pravda? Jenže zlata, stříbra a bronzy tentokrát nejsou vypovídajícím důkazem o skutečné české síle u Černého moře. Ve skutečnosti je to ještě lepší.
Na olympiádách se počítají medaile, tak to chodí odjakživa. Komu uniknou, jako by nebyl. Zvlášť letos je ale třeba připomenout i ty další, kteří v Soči bavili české fanoušky a skončili stupňům na dohled.
Pět biatlonových medailí se hned rozzáří ještě výrazněji, když si vybavíme tři čtvrtá místa Gabriely Soukalové.
Zatímco ona se ze svých brambor (rusky kartošek) dlouho rmoutila, Ondřej Bank hlásil, že si pro jednu do Soči přijel. Nevyšlo mu to sice, jenže jsou opravdu tři umístění v nejlepší desítce včetně páté příčky v obřím slalomu takovou tragédií?
V Soči se rozvíjelo i několik silných lidských příběhů. Šárka Strachová se pod pět kruhů vrátila jen rok a půl po operaci mozku. A veze domů dva výsledky do desítky. Roman Koudelka proležel skoro celý podzim v posteli a na můstcích byl v top dvaceti.
Jednou z českých tváří Her zůstane snowboardistka Šárka Pančochová a jedním z jejich symbolů bude její helma, na cimprcampr. Podobnou nezdolnost jako ona, která se jen den po hrůzném pádu opět postavila na svah a ještě v Soči stihla další disciplínu, ukázala včera další dívka s prknem. Ester Ledecká olympiádu protrpěla s vyhřezlou ploténkou. Přesto byla dvakrát ve čtvrtfinále.
Nezapomeňme na Evu Vrabcovou-Nývltovou, dívku přibitou na čtyřicátých místech. Tedy až do letošní zimy, kterou zakončila jako závodnice top 5 bruslařské třicítky.
Nehledě na jedenácté místo ve skiatlonu a báječnou show ve štafetě.
Počítají se medaile, ale tyhle kartošky mají také velkou cenu. Některé byly na ozdobu, z jiných může ještě něco pořádného vyrůst.
