Proč je Špotáková výjimečná? I ze zlého snu vzešla šampionka
Ale fuj! Oštěpařka Barbora Špotáková se skoro otřásla odporem, když hovořila o svém posledním velkém triumfu. Na mistrovství Evropy v Curychu nevyhrála přesvědčivě jako třeba na olympiádě v Londýně, nebo po na vlně euforie jako na předchozích Hrách v Pekingu. Tohle její vítězství má ale stejně neskutečnou cenu.
Špotáková sama mluví o probuzení se ze zlého snu, o vykopání se z kletby, o vyhrabání se z temnot. A sama se ptá, jak je to možné, že právě ona. Proč právě ona stále vyhrává.
Jsou to ale právě tyhle myšlenky ohledně cesty ze tmy, které ji staví nad úroveň zástupu ostatních soupeřek. Ve čtvrtek večer na Letzigrundu vůbec neházela jako neporazitelná šampionka.
Vlastně se ve svém prvním velkém závodě po mateřské pauze chovala trochu jako vystrašená juniorka. Mračila se, poskakovala, dupala si nožkou. A trenér Jan Železný na tribuně pomalu sinal.
Nakonec, když všechny technické rady nepomohly, pomohla ta mířící do podvědomí, kde ta velká závodnice stále někde byla. „Přece tě nemůže porazit ta Srbka!" Tenhle impuls byl zřejmě rozhodující. A právě proto, že Špotáková dokáže využívat podobných podnětů, je tak výjimečná.
Takhle to ostatně dělával i její slavný kouč Jan Železný. Když proti němu na olympiádě v Sydney vypálil životní soupeř Steve Backley olympijský rekord, Železný ho dalším pokusem přehodil. Když ho o rok později na mistrovství světa v Edmontonu zkoušel dalekým hodem Fin Aki Parviainen, Železný vypustil oštěp do vesmíru.
Kolem fotbalového trávníku si trenéři můžou hrát svoje hry o tom, že pár pěkných předpřípravných přihrávek je vlastně důležitější než výsledek. V atletice to tak nefunguje. Tam se nebojuje slovy, ale opravdovými argumenty. Tady leží pravda skutečně na dráze, či na trávníku, kam dopadají oštěpy.
Pro Špotákovou to možná byl zlý sen. V pátek ráno jí ale z něho určitě probudilo pomyšlení, že je evropská šampionka.
