Zpráva nezávislé vyšetřovací komise WADA není veselé čtení, pondělí ale rozhodně nebylo temným dnem světového sportu, jak se často v komentářích objevuje. Temnota tu je, ale zasvítilo do ní světlo.
Téma ruského dopingového programu existovalo dlouhá léta, tabu bylo jen proto, že scházely důkazy. Běžkařka Kateřina Neumannová celou kariéru závodila s vědomím, že proti ní ruské soupeřky nepoužívají férové metody. A skandál na olympiádě v Salt Lake City podezření potvrdil.
Britská běžkyně Paula Radcliffeová na tom byla podobně. A také proto se, hned jak vyskočila z letadla, pídila po informacích z Ženevy a pak na Twitter napsala: „Některé z nich jsem podezřívala léta, ale je to horší, než jsem si představovala.“
Ruský dopingový program existoval a je jenom dobře, že se na to přišlo. Ačkoli je smutné, že místo antidopingových kontrol k tomu pomohla investigativní práce novinářů.
Pro atletiku je to skvělá zpráva a Rusové se musí vyrovnat s následky. A nepůjde to snadno. Budou muset změnit celou filozofii přístupu ke sportu. Vyšetřovací zpráva dokládá, že v ruské atletice je doping normou.
Přesto je jasné, že i v Rusku jsou sportovci, kteří stojí mimo, a jdou si za svými sportovními sny férově. Kvůli nim je nepřijatelné, aby bylo ruskému týmu bráněno v účasti na olympijských hrách. Trest by nejbolestivěji dopadl právě na ty, kteří si to vůbec nezaslouží.