Martin Hašek
Premium
27. října 2018 • 14:10

Jak Ledecká přežila slávu. Žádné vyhoření a stres, bublina zase funguje

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Divná ruka v Karviné, zvláštní penalty v Boleslavi. Na Letné mohla být desítka
Reprezentace na Strahově v kompletní sestavě. První trénink pod Haškem
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byl to podobný výraz, jaký zamrzl na tváři herečky Catherine O‘Haraové, když ve filmu Sám doma zjistila, že ve všem tom předvánočním shonu při cestě do Paříže nechala v Chicagu rošťáka Macaulaye Culkina alias Kevina. Ester Ledecké tahle maska zmrazeného šoku bude vždy sloužit jako originální značka jejího triumfu, jenž z její kariéry navěky udělal legendární záležitost. Nikoli však úspěch jejího života. Protože kdo by si něco takového o téhle neobyčejné dívce dovolil říct takhle předčasně?



Jistě. Současnému pánu Hradu se hodilo, aby její zlatý příběh zasvítil na oslavách stoletého výročí republiky, a tak se teprve třiadvacetiletá sportovkyně zítra dočká státního vyznamenání ještě dávno předtím, než se uzavře aspoň její cesta vrcholové sportovkyně (ačkoli si ho kvůli soustředění v Alpách nepřevezme osobně).

Ne, že by si ho nezasloužila.

Ona byla zřejmě letos Češkou, jejíž čin měl ve světě největší ohlas. Bodovala i na odborném poli, o čemž svědčí hlasování o nejlepšího světového lyžaře, v němž s vítězným Rakušanem Marcelem Hirscherem, skutečným fenoménem alpského lyžování napříč jeho dlouhou historií, prohrála jen o pár bodíků.

Ledeckou ale ceremoniály stejně moc nezajímají, protože nepatří do jejího radostného světa. Ten je sice kořeněn slávou a úspěchy, medailemi a odměnami, reklamními smlouvami, sladkou limonádou, fialovou krávou a vlastní panenkou (jak jinak než s vlastním snowboardem i lyžemi). Tohle všechno ale pro Ledeckou mnoho neznamená.

Nejšťastnější je, když jede z kopce dolů. Nejvíc ji štve, když na závěr tréninku marně přemlouvá trenéry, aby si mohla sjet ještě jednu jízdu. Nebo dvě. Nebaví ji, když stojí na stupních vítězů. Rozhodně ne tak jako pomyšlení na to, že by další medaili, puget nebo křišťálový glóbus nechala ležet a místo toho si dala ještě další jízdu v závodní dráze.

Tohle je moc důležité. Zvlášť osm měsíců po těch zvláštních událostech v Koreji. Ustát velký sportovní úspěch není žádná legrace. Vyprávět by mohla Gabriela Koukalová , ale taky Eva Samková . Tiskovky, podepisování, nucené úsměvy. Šmelcování… Tak to hezky popsala zlatá snowboardkrosařka po Soči.

Ledecká po triumfu v Koreji zvládla, co musela, ale potom se zase stáhla do své pověstné bubliny, v níž si už na Hrách v Pchjongčchangu přímo uprostřed olympijského stresu a shonu vytvořila svůj vlastní vesmír.

Uvnitř se má dobře, soustředí se jen na to, kam ji řídí její sportovní srdce. Je v ní pod ochranou před veškerými zmatky. Vyhrocená prohlášení protistran při vyjednávání o reprezentační smlouvě prožila v klidu na tréninkových kempech, při zkoušení materiálu, při hledání nástupce fyzioterapeuta i prvního hromosvodu Jakuba Marka.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud