Ledecká má v bramboračce diamanty. Od kosmických sfér ji dělí detaily
Česko má jednu z nejlepších alpských lyžařek na světě. A to ještě pořád občas utíká od lyží ke své druhé sportovní lásce na snowboardovém prkně. Ester Ledecká byla ve svých silných disciplínách na MS v lyžování dvakrát čtvrtá, dvakrát těsně bez medaile. Na hořkost není místo. Je co slavit, včetně vyhlídek do budoucna.
Zpropadené setinky! I samotné STR po nedělním sjezdu ležely v hlavě. Litovala jich a bála se, aby fanoušci nebyli zklamaní. A víte, co? Nestěžovali si ani náhodou! Ledecké Instagram zaplavila srdíčka, tleskající smajlíky. Věty jako: Nádnerná jízda! Skvělý výsledek! Velká gratulace!
Není se co divit. Ledecká by si z brambor, jak se v Česku přezdívá na první pohled nevděčnému čtvrtému místu, mohla v Cortině uvařit bramboračku. Možná by se ale líp hodil Tyroler Gröstl, fantastické jídlo z brambor na pánvičce oblíbené v Alpách, odkud pochází většina ze soupeřek Ledecké.
Místní snowboardový klub v Cortině, který Ledecké pravidelně gratuluje k vítězstvím v závodech SP, před pondělní alpskou kombinací vzkázal: To dáš! Může být, medaile v alpské kombinaci je pro Ledeckou ve hře. Ale i když jsme na mistrovství světa, kde se počítají jenom medaile, jak zmínila Slovenka Petra Vlhová, není od věci se na věc podívat s malým odstupem.
Třeba dvou let. Protože v únoru 2019 přijela Ledecká na MS v mrazivém Aare rozhozená několika pády a poté, co jí nevyšlo úvodní super-G, na šampionátu strávila výsledkově průměrný týden ve zjevné psychické nepohodě. V super-G dojela sedmadvacátá a jejím nejlepším počinem bylo patnácté místo v alpské kombinaci.
Sociální sítě k ní zdaleka nebyly tak přívětivé jako dnes. Přečetla si tam třeba, že její, tehdy rok staré, lyžařské zlato z olympijského Pchjongčchangu byla náhoda.
Napadlo by vás dnes něco takového? Po dvou sezonách, v nichž Ledecká ve sjezdu a super-G vyhrává závody Světového poháru a v obou disciplínách patří dlouhodobě do nejužší světové špičky?
Řekněme si, co tahle společnost znamená. Máme tu čerstvé světové šampionky Laru Gutovou-Behmramiovou a Corinne Suterovou, fenomenální Mikaelu Shiffrinovou, nešťastně zraněnou sjezdařskou královnu Sofii Goggiaovou. S nimi by si Ledecká mohla na terase hospůdky Pié Tofana, odkud její kouč Tomáš Bank natáčí tratě na videu, sebevědomě ťuknout aperolem. Patří mezi ně.
Ledecká jezdí skvěle, ale po každém závodě mluví o rezervách, o další práci, o hledání dalších detailů. Ony tam někde jsou. A to je do budoucna prostě parádní představa. Ledecká se dostala už tak daleko, že ji pár důležitých maličkostí může posunout do kosmických sfér. Bavíme se tady třeba o dvou lyžařských medailích z OH v Pekingu? A proč by ne!
Základní směr cesty je známý. Ledecké v její unikátní kariéře jednoznačně pomáhá propojení dvou sněhových sportů. Snowboard jí na lyžích dává cit pro oblouk, na prkně si taky čistí hlavu. Zároveň jí ale ještě stále chybí zabijácký instinkt nejrychlejších lyžařek.
Ledecká sama připouští, že jezdí na jistotu. Musíme mít na paměti, že to říká závodnice, která jezdí na sjezdovkách jako autem na dálnici. Ale kousek pravdy v tom je. Technické kvality top světové závodnice už má. Její tělo musí držet fit a přidat se musí čistá mysl, která vloží důvěru v ostré linie, které jí hledají její věrní koučové.
Pak může jít STR při svých oblíbených adrenalinových cestách s kopce jenom nahoru.
