Zlaté české ručičky: úspěch systému, či jednotlivců? Inspirace v Anglii

Video placeholder
Paráda, Lukáši! Famózní judista Krpálek získal pro Česko už třetí zlato z Tokia!
Bronzoví Radek Šlouf s Josefem Dostálem na letišti v Praze po příletu z Tokia
Ani v Tokiu to Martinu Fuksovi na medaili nevyšlo
Zklamaný Martin Fuksa po finálovém závodě
Lukáš Krpálek a Jiří Prskavec převzali pamětní plaketu od ČOV za zisk medailí na LOH v Tokiu, v jejich případě zlatých
Lukáš Krpálek a Jiří Prskavec převzali pamětní plaketu od ČOV za zisk medailí na LOH v Tokiu, v jejich případě zlatých
Předseda ČOV Jiří Kejval se zlatým Lukášem Krpálkem
Šťastný Lukáš Krpálek se zlatou medailí
17
Fotogalerie
Blogy
Začít diskusi (0)

KOMENTÁŘ MARTINA HAŠKA | Jedenáct medailí z Tokia, z toho čtyři zlaté, vykouzlilo nejlepší bilanci olympijského týmu v samostatné české historii. A i v bohatých dějinách předchozích desetiletí to stačí na top pětku. Jednoznačný úspěch. Otázka je, co nám říká o stavu českého sportu. Jde o potvrzení síly jeho systému? Nebo spíš o souhrn výkonů výjimečných jednotlivců? A jak to bude dál?

Devatenáctiletá britská půlkařka Keely Hodgkinsonová by byla bez milionáře Barrieho Wellse v loji. Rostoucí mladá hvězda a překvapivá halová evropská šampionka se před Hrami v Tokiu kvůli problémům s koranavirovou pandemií nevešla do škatulky pro státní podporu. Až Wells, nadšený sportovní filantrop, výzvu zvednul. Zaplatil mladé běžkyni roční apanáž, umožnil jí jarní tréninkový kemp na Floridě. A pak se „radoval jako šílenec“, když Hodgkinsonová vybojovala pro Velkou Británii v Tokiu stříbro.

Vtip je v tom, že rychlá slečna Keely propadla sítem systému, který jinak běhá jako lokomotiva, sbírá po světě uznání a na olympiádách medaile. V Tokiu jich pro Velkou Británii bylo pěkných pětašedesát, z toho třetina zlatých. A to čtvrt století poté, co v Atlantě veslaři Matthew Pinsent a Steve Redgrave vybojovali pro království jedinou zlatou při jedné z největších katastrof hrdého Albionu ve sportovních dějinách.

Ten výhled za kanál je důležitý. Britský vývoj za víc než dvě desetiletí totiž dává jasný důkaz o tom, jak se i v globální konkurenci lze dostat z podpalubí medailového žebříčku (Velká Británie byla v Atlantě tři zlaté a devatenáct příček za Českem) až téměř na vrchol. Team GB skončil na posledních třech OH mezi druhým a čtvrtým místem.

Neúspěch z Atlanty vyprovokoval vznik vládní agentury UK Sport a ta nastavila systém, jenž všechno změnil. Na přípravu olympioniků tečou velké peníze, jen v současném olympijském cyklu to bylo 345 milionů liber – čili přes 10 miliard korun, přičemž většina pochází z prostředků Národní loterie. Prostředky jdou do přípravných kempů a také do mohutných podpůrných týmů, v nichž pracují špičkoví experti svých oborů.

Takový je tedy recept na úspěch jednoho největších sportovních národů. Jak jsou na tom Češi? Bohulibá myšlenka, že by sport, včetně jeho olympijských elit, měly platit peníze z loterie, tu kdysi byla taky. I poté, co se rozpustila v rozmařilosti a omezenosti části sportovních funkcionářů, jimž zlaté vejce vyklouzlo z rukou, zůstaly jiné tři klenoty.

Říká se jim resortní centra a každé z nich spadá pod působnost jednoho z ministerstev. 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Začít diskuzi