Vzpomínáte na Tima Lobingera? Byl to skvělý tyčkař z výjimečného šestimetrového klubu. Muže, který právě prohrál boj s leukémií, si světová atletika ale bude pamatovat taky jako neortodoxního baviče, který zaujal fanoušky ještě dávno před nástupem Usaina Bolta. Dělal pěkné rošťárny, v čele se slavným holým zadkem při finále Grand Prix v Monaku.
Byla to pro mě tehdy skvělá příležitost popovídat si s opravdovou hvězdou. Německý tyčkař Tim Lobinger byl v létě 2004 jednou z nejbarvitějších osobností atletiky, do Prahy přijel kvůli Memoriálu Josefa Odložila pár dní předem a měl dost času na pohodové setkání v hotelu Pyramida.
Česko tehdy žilo slavným fotbalovým Eurem, zrovna se chystalo čtvrtfinále proti Dánsku. Dokonce jsme se s Timem domlouvali, že se potkáme na Staroměstském náměstí, kam jsem musel kvůli reportáži. Ale nakonec jsme se minuli a viděli se pak až na Julisce po závodě.
„Díval jsem se v hospůdce ve městě,“ líčil tehdy Lobinger. „Bylo to skvělé. Jenom mě zarazilo, že bylo v ulicích tolik policistů. Ale asi to tak muselo být. Taky jsem totiž koukal, kolik bylo ve městě opilých Britů. Ale nic proti nim, všechno bylo v pohodě.“
Atletika v té době právě vstupovala do nové éry, která k ní nebyla zrovna nejpříznivější. Carl Lewis či Michael Johnson už měli po kariérách. Ještě tu byl Hicham El Guerrouj a pár dalších hvězd, ale už se začalo projevovat, že v novém tisíciletí nestačí k zaujmutí mas jenom předvádět dobré výkony. Ale zrovna Lobinger byl týpek, který si o pozornost říkal i jinak.
Asi nejslavnější kousek předvedl v roce 2003 při finále Grand prix v Monaku na stadionu Ludvíka II. Po vítězném pokusu na 591 centimetrech si stáhnul šortky a několik desítek metrů běžel s holou zadnicí...
Tenhle moment jsem si během povídání samozřejmě schoval někam doprostřed, abychom nezačínali příliš zostra. A když k němu došlo, Lobinger hned reagoval. Zasyčel, začal koulet očima a jeho výraz jasně říkal: Tenkrát jsem to asi přehnal...
„To bylo trošku nepříjemné. Nebylo to nic, co bych plánoval. Mí přátelé vědí, že tuhle věc z legrace dělám občas na tréninku. Ale nikdy bych si to nedovolil před lidmi,“ vysvětloval. „Jenže tehdy jsem měl obrovskou radost. Bylo to těsně po mistrovství světa, kde jsem byl až pátý. A dva týdny poté jsem skočil víc než světový šampion. Pokuta mě stála docela hodně peněz. Z odměny mi uřízli pět tisíc dolarů!“
Možná to byl pro něj trapas, který ho stál solidní peníze. Atletice ale paradoxně tenhle moment udělal nejlepší reklamu. Bylo to trošku drsnější, ale Lobinger ze sebe i díky téhle chvilce udělal ikonu své doby. Měl ostatně předpoklady, aby si ho fanoušci všimli. Byl to blonďatý hezoun, věčně usměvavý.
Prosadil se jako fotomodel a stanice RTL si ho dokonce vybrala do role sexy zahradníka v seriálu Doktor Stefan Frank. A nebyl to samozřejmě nýmand, ve své době byl jedním z deseti tyčkařů historie s osobním rekordem přes šest metrů. A navíc ty jeho eskapády.
„Víte, ono podobných záležitostí bylo víc,“ sypal ze sebe tehdy v Pyramidě. „Letos v zimě jsem v Lipsku shodil laťku a byl jsem tak naštvaný, že jsem ji přelomil vejpůl. V Německu se pak děly věci. Pořád se to probíralo v novinách. Psali mi politici z křesťansko-demokratické strany. Měli strach, abych něco podobného neprovedl i na olympiádě, kde budu mít na sobě německý dres. Málem se to řešilo i v parlamentu.“
V kariéře získal tři medaile na mistrovství Evropy, stal se halovým mistrem světa a hned dvakrát halovým mistrem Evropy. Jeho životní závod na olympiádě v Sydney mu ale pokazily smutné okolnosti.
„Tehdy jsem čtyři dny před závodem skočil na tréninku 595 centimetrů, měl jsem skvělou formu. Problém byl, že jsem se nemohl soustředit jenom na atletiku. Můj tehdejší trenér měl nemocného syna. Měl rakovinu a hrozilo, že zemře,“ líčil Lobinger. „Na soustředění v Austrálii mi trenér každý den říkal: ´Time, budu muset domů.´ Takhle to chodilo dva týdny. Bylo to těžké i pro mě, protože jsem už taky měl děti. Byla to smůla, ale některé věci jsou prostě důležitější než atletika.“
Psychicky vyčerpaný skončil tehdy třináctý. Ale i tak si ho lidé budou pamatovat. I když ve své éře mužským tyčkařům brala slávu legendární Jelena Isinbajevová.
„Pamatuju si slova Tima Lobingera, který řekl: Jsme jako gladiátoři. Zahřejeme publikum a pak přijde ona,“ prohlásila před deseti lety na Zlaté tretře.
Témata:
smrt, blog, úmrtí, vzpomínka, sport, Martin Hašek, Česko, Olympijské hry, Monako, Usain Bolt, Josef Odložil, Grand Prix, atletika, Mistrovství Evropy ve fotbale, Tim Lobinger, Egyptské pyramidy, Sport na Heureka.cz
Související články
