VZPOMÍNKA MARTINA HAŠKA | Nejsilnější zážitek nemusí být ten zlatý. Olympiáda je kotel, kde se žhaví všechno možné. Velké štěstí, velké zklamání. Radosti, smutky, životní dny a životní, či aspoň sportovní, tragédie. Hry v Paříži toho byly plné. Přesto chci psát o dvou dnech, kdy se ze dvou kluků od vody stali olympijští šampioni. Už proto, že jsem jejich příběhy popisoval od začátku jejich kariér.
Bylo to začátkem června. Seděli jsme na břehu smíchovské loděnice Dukly spolu s rapperem Paulie Garandem, Martinem Fuksou a Pepou Dostálem. Musel jsem kvůli tomu rozhovoru přijet z dovolené, ale udělal jsem to rád, protože sehnat tyhle tři chlapíky k sobě nebylo jednoduché. Probrali jsme povedený klip Stamina, který spolu vytvořili před Tokiem, a mrazilo z něj v zádech. Říkal jsem si, že bych oběma borcům od vody přál, aby si v Paříži prožili skutečnou euforii.
„Chtěl bych zažít, že přijedu na závod v dobré formě, odevzdám tam všechno, co ve mně bude, a ono to dopadne dobře. A hlavně bych hrozně přál Martinovi medaili,“ řekl Dostál.
„Budu rád, když se třeba s Pepou po těch našich jízdách sejdeme v Českém domě a něco nám tam bude viset oběma,“ řekl Fuksa.
Byla to asi jediná zmínka o medailích za celé povídání. Nemělo smysl se o nich bavit. Bylo jasné, o co ti dva usilují. Měli to tak celou kariéru.
Pamatuju si dobře, když začínali. Pepa Dostál profičel juniorskou kategorií a už v devatenácti na olympiádě v Londýně dal reprezentačnímu čtyřkajaku silný motor k bronzu. Trochu mu ale vadilo, že je jeden ze čtyř. Šel do toho a postupně si na singlu začal budovat své sportovní dědictví.
S Martinem jsem v roce 2013 seděl na kanále v Račicích. Bylo mu dvacet. Probírali jsme tehdy jeho tetování a tmavé brýle Ray-Ban na očích. Řekl, že je nosí proto, aby mu soupeři neviděli do obličeje.
V následujícím desetiletí se z obou staly legendy, ale stále jim něco chybělo. Dostál měl čtyři olympijské medaile, scházelo mu jen olympijské zlato. Udělal pro něj všechno, zašel si pro rady k Fuksovu tatínkovi a dědečkovi, změnil trénink i stravu.
Fuksa jel do Paříže bez jediné olympijské medaile, což bylo skandální. Všechno to směřovalo ke dvěma dnům ve Vaires-sur-Marne.
V pátek Martin vyrazil do závodu s takovou vervou, že v jednu chvíli vedl snad o dvě délky lodě. Šéf mise Martin Doktor odvracel zrak z tratě pod svou sedačku, protože se bál. Že Martin ztuhne, skoro se zastaví a soupeři ho přejedou. Taky jsem měl strach. Ale nestalo se to. Na tohle trénoval celý život a on makat fakt dovede. V ten den byl neporazitelný.
Ze stupňů se mu vůbec nechtělo. Už s medailí si kleknul a sáhnul si na olympijské kruhy na svém stupínku pro vítěze. Jako by se chtěl ujistit, že tam opravdu jsou, že se mu to všechno nezdá. A první slova v mixzóně? Ve stylu Jiřího Berana staršího: „Ty vado!“
Druhý den, další zlato. Pepa Dostál už měl za sebou objetí na molu se svou láskou Anežkou Paloudovou. Pak už dorazila do prostoru mixzóny. S tou musíme mluvit!
„Áňo!“ volám na ni přes několik plůtků.
Za chvíli už ji tam máme. Bylo logické, že přijde ze samého štěstí uplakaná, ale je něco jiného vidět ty čerstvé slzy zblízka na mokré tváři.
Když přišel Pepa, spíš než radost na něm byla vidět obrovská únava. Umí se zdrtit téměř do kómatu. Po pátém místě v Tokiu ho museli na molu křísit. Snad mu teď zlato uleví…
„No, už je to lepší. Bylo mi dost zle…“ hlásil na úvod.
Večer se potkali v Českém domě v parku La Villette. Pro fotografy vyšli z Cabaretu Sauvage ven před mechanickou sochu Věry Čáslavské. Fotili se. A oběma jim na krku něco viselo.