Blachowicz nechtěl Adesanyu ubombit. Zvíře Santose mohla ztlumit přítelkyně
Hlavní duel turnaje UFC 259 šampiona polotěžké váhy Jana Blachowicze s králem střední divize Israelem Adesanyou byl zajímavým srovnáním: rychlost a chytrost versus síla. První dvě kola tomu nasvědčovala, Adesanya držel skvěle svůj distanc, který potřeboval. Opticky výrazně rozhodlo čtvrté a páté kolo, kdy Jankovi prošly takedowny (strhy). V tu chvíli byl vždy vidět ten rozdíl ve váze. Polák vše dobře načasoval a trpělivě dotáhl do konce. Mimo krizového třetího kola vyhrál zbylá čtyři. A jaký má úspěšná obhajoba šampiona význam pro divizi, v níž je i Jiří Procházka?
Potvrdilo se, co mělo, a jede se dál. A jak Israel Adesanya říkal, byla to jeho jediná výzva v této váze a teď se vrátí zpátky do osmdesát čtyřky (střední divize). Kdyby Jan Blachowicz prohrál, dalo by se mluvit o nějaké změně, ale za stávající situace ne.
Otázkou pro někoho může být, zda byl výkon polského šampiona dostatečně dominantní. Na zemi určitě. V postoji byl znát rozdíl síly v úderech, ale myslím, že Jankovým plánem hry nebylo Adesanyu ubombit a dokázat, že síla je víc než rychlost. Jeho výkon byl určitě trpělivý, šel jasně za svým, aniž by to uspěchal.
Zvědavý jsem byl hodně i na bitvu Thiaga Santose s Aleksandarem Rakičem. Byl to ale nakonec zápas... Nejlíp to asi shrnul Dominick Reyes (příští soupeř Jiřího Procházky), že šlo o souboj o neprohrání. To odpovídá tomu, co se odehrálo. Tím nechci shazovat výkon Rakiče, byl dobře připravený, ale Santos mi připadal už jen jako stín toho, kým býval.
To zvíře, které vstupovalo do souboje s Jonem Jonesem, jako by bylo pryč. Důvodů může být víc. Zdraví, kdy se mu nechce tak riskovat s koleny, která měl obě operovaná. Nebo i tím, že má novou přítelkyni (zápasnice Yana Kunitskayaová) s níž jsou pořád spolu. Možná má teď spokojený život, pohodlí, navíc je mu už 37... Důvodů může být spousta. Nicméně už na váze mi připadal Rakič výrazně hladovější.
Rozhodně se na tento střet nedívám s tím, že bych jako Jiřího trenér kalkuloval, kdo z nich by mohl být naším dalším soupeřem. Zajímá nás v tuto chvíli jen nadcházející souboj s Reyesem, který chceme dotáhnout do vítězného konce. Pak teprve můžeme začít uvažovat, co dál. Rozhodně si nechceme vybírat, vše záleží na UFC, koho nám dá a komu dá titulák s Blachowiczem.
Každopádně my se teď připravujeme na další boj, abychom předvedli nejlepší možný výkon. A není to tak snadné, s ohledem na to, že nemůžeme cestovat z okresu do okresu. Ta situace je opravdu vážná, musíme se jí přizpůsobit a podle toho jedeme přípravu. Za tým ale můžu říct, že se daří.
Ale ještě zpátky k turnaji UFC 259. Překvapila mě rozhodně dominance Amandy Nunesové. Pohyby a údery má, bez urážky, jako zápasník. Teď už leda, že by zkusila duel s mužem. Mezi ženami nemá konkurenci.
Měl jsem u ní obavy, že když se jí narodilo dítě, priority šly možná jinam. Ale ženy to mají nejspíš jinak. Jak sama řekla „Když má lvice dítě, tak kouše o to víc.“ Asi to opravdu platí. Byl to pro ni skutečně snadný zápas.
Dovolím se pozastavit ještě u nepovoleného kolena Pjotra Jana. Podle mě buď opravdu cítil, že chce Aljamain Sterling vstát, a v tom případě není na co čekat a koleno tam poslat, nebo mu došla trpělivost, nevěděl, co udělat a přecvaklo mu.
Už jsem viděl bezprostřední ohlasy některých bojovníků, že nominaci na Oscara dostává Sterling. Nevím, těžko soudit. Zápasník nejlíp ví, jak se cítí a od toho je tam pak doktor a rozhodčí. Každopádně to bylo vyhodnoceno jako nelegální technika a výsledek je tím daný. Samotný Sterling z toho určitě radost nemá, jinak by neodhodil pás a nenapsal, že nikdo nechce takhle vyhrát.
