Je to hotové. Dukla po osmi letech sestupuje, FORTUNA:LIGA přišla o legendární adresu. Překvapení? Kdepak, spíš naprosto logická věc. Sentiment stranou, v Dejvicích si na pád do druhé ligy zadělali už divokým létem a zpackaným startem sezony.
V éře trenéra Luboše Kozla bývalo sladce: Dukla od ligového comebacku v roce 2011 bavila pohledným fotbalem a držela se uprostřed tabulky. V minulé sezoně bylo hůř, jedenácté místo a upocená záchrana dvě kola před koncem měly varovat.
Nevarovaly.
Sestupový koktejl se začal míchat už v létě nepovedeným prodejem klubu. Miliardář Petr Paukner, jenž před časem zachránil klub od krachu, byl podle svých slov blízko dohody s nadnárodní společností z Abú Zabí, jenže ta nakonec vycouvala. Ironií osudu jen pár dnů před začátkem letní přípravy. Teprve pak se začaly dít změny, které měly přijít dřív, ale kvůli jednání s potenciálním novým majitelem se pochopitelně odsouvaly.
Varieté Juliska, psal jsem tenkrát.
„Chápu vás, ale nemohl jsem jinak,“ oponoval mi Paukner.
O místo přišel neúspěšný trenér Jaroslav Hynek, jehož těsně před startem letních galejí vystřídal Pavel Drsek. Ten dělal Hynkovi asistenta, takže tým znal, ovšem jako hlavní kouč byl v lize úplný nováček. Nepovedly se ani letní posily: vzpomenete si třeba, že z Maďarska přišel stoper Dávid Bobál? V zimě se vracel domů bez jediné ligové minuty. Do základní sestavy se prokousal jen obránce Daniel Souček, ostatní dřív nebo později vyšuměli.

Drskova éra bolela, Dukla si o sestup řekla hned na začátku sezony: prvních sedm kol bez bodu je český rekord. Až tehdy se na Julisce začali poohlížet po lepších jménech do děravé obrany, která byla největší slabinou už v minulé sezoně. S ostříleným slovenským stoperem Jánem Ďuricou a novým trenérem Romanem Skuhravým bylo líp, ale jen chvíli.
Po podzimu měla Dukla stejně bodů jako předposlední Karviná, jenže na jaře se sen o záchraně rozplynul. Karvinou probudil vyhlášený motivátor František Straka, zato z Dukly se čím dál víc stával nevyléčitelný pacient: místo účelného fotbalu vsadila na líbivý styl, který však baví jen od vápna po vápno. Dál ne, důkazem je nejslabší útok a společně s Příbramí nejhorší obrana v lize. Jakýkoliv náznak naděje rychle střídal zmar.
Mrzí sestup i někoho mimo Julisku? Můžete tam ochutnat hipsterské menu a kochat se čarokrásným výhledem na Prahu, jenže tím to končí. Dukla má dlouhodobě nejnižší návštěvy v lize, retrostadion na dejvickém kopci bývá solidně zaplněný jen při zápasech s pražskými rivaly. Pád do druhé ligy je spíš výsměchem slavné značce, legendární časy armádního klubu jsou dávno pryč.
Pro Duklu teď bude platit klasická mantra všech sestupujících. Co nejrychleji se vrátit mezi ligovou šestnáctku, ideálně hned příští rok. Hodně bude záležet na dalším postupu mecenáše Pauknera: bude se mu chtít financovat druholigový klub?

