Sparta už se nebojí tam, kde to bolí. Titulové trumfy? Jde za Grossem, má řád
KOMENTÁŘ MARTINA MOLČÍKA | Čeká ji přetěžký úkol. Vystoupat až na vrchol. Do play off jde Sparta společně s Pardubicemi v roli jasných favoritů. Dynamo má o kousek blyštivější mančaft. To ale neznamená záruku úspěchu. Kde tedy mají Pražané oproti největšímu konkurentovi výhodu? Jednoznačně na trenérském postu. Pavel Gross nastavil v klubu jasný řád a společně s Miloslavem Hořavou ví, jak dovést svěřence k úspěchu.
Na první dobrou by se dalo říct, že pro Spartu je finále povinností. Vždyť na soupisce najdete hned několik borců, kteří si v kariéře prošli vypjatými momenty na nejvyšší úrovni. Kempný, Řepík, Horák, to všechno jsou hráči, kteří by si s tlakem měli poradit.
Ne vždy to ale vyjde. Jen si vzpomeňte na loňské čtvrtfinále, v němž právě tito ostřílení hráči také byli. Jak to dopadlo, všichni vědí. Třinec je přehrál, postoupil dál a dokráčel až k titulu. Stejnému scénáři teď bude chtít Sparta zabránit.
Před sezonou se proměnila. Přišel nový trenér, hráči, ale jádro zůstalo stejné. Vedení klubu se snažilo posílit na místech, kde tým tlačila bota, kde s Oceláři selhal. To znamená důraz, bojovnost a obětavost. V té byl Třinec lepší, a proto už čtyřikrát za sebou opanoval extraligu.
Sice se klub z hlavního města snažil už před rokem, kdy přivedl robustního Olaviho Vauhkonena. Tento tah se ovšem hrubě nepovedl, Fin hrál mizerně a po sezoně skončil. Teď to konečně vypadá, že typy hráčů pro vyřazovací duely Sparta má. Před startem extraligy do české metropole dorazil jeho krajan Jani Lajunen, hráč jiného kalibru.
K tomu v přestupovém období přišla ještě trojice Zack Kassian, Stephen Harper a Kryštof Hrabík. Všechno borci, kteří jsou důrazní, sráží se a nebojí se jít do situací, které bolí. I samotní hráči na změnu složení poukazují. Konečně v týmu najdete jak nesmírnou ofenzivní kvalitu, tak i pracanty, kteří se za mužstvo pobijí. Klubu z hlavního města se povedl ideální mix, který bude v play off fungovat.
O moc lepší mužstvo už mít nejde. Jasně, Pardubice jsou v tomto ohledu ještě o kousek výš, ale Sparta nestaví jen na hvězdných jménech. Zjistila, že pouze s nimi vysněný titul nevybojuje, že je potřeba složit mančaft s trochu jinou filosofií. A to se jí povedlo.
Dalším trumfem je Pavel Gross. Hlavní trenér se vrátil do Sparty po 33 letech, které strávil v Německu. V DEL lize si vedl úspěšně, získal titul i respekt. Ví, jak připravit mužstvo na klíčovou část sezony, kdy jde o všechno. Zažil to na vlastní kůži a teď mančaftu předá získané zkušenosti.
Není typem trenéra, který na střídačce poskakuje ze strany na stranu nebo rozhazuje rukama. Je rozvážný, klidný. Zároveň ale umí i zvýšit hlas a dát hráčům jasně najevo, co se mu nelíbí. Tým za ním jde.
Navíc má vedle sebe defenzivního mága Miloslava Hořavu, který má obrannou hru propracovanou do nejmenších detailů. Do závěru sezony ideální kombinace.
Tady sparťané Dynamo převyšují. A i když si Marek Zadina prošel po boku Václava Varadi úspěchy s Třincem, pořád byl v roli asistenta a ne hlavního kouče, což je s veškerým respektem k němu velký rozdíl.
V play off totiž hrají trenéři ještě větší roli než v základní části. Uklidňují mužstvo, povzbuzují ho, strhnou tlak z hráčů na sebe, aby jim ulevili. Jako je důležité mít na vypjaté souboje zkušené hráče, to stejné platí i pro trenéry. V tomhle ohledu je Sparta napřed.
