Z Kalifornie k pytlům s pískem. Mekka board sportů mi otevřela obzory
Tentokrát jsem chtěl psát o tom, jak jsem se připravoval v USA na letošní velmi důležitou sezonu a jak se moje příprava za ty roky, co jezdím, změnila, posunula a jakým je to pro mě benefitem. Přesto, že bych nejradši nepsal o aktuální situaci, téměř se tomu nelze vyhnout. Nejen proto, že boj o olympiádu v Tokiu byl odložen.
V Kalifornii jsem se připravoval tři měsíce a byla to moje asi nejintenzivnější příprava v životě. Obrovským přínosem bylo, že Kalifornie je Mekkou skateboardingu, surfingu a snowboardingu. Prostě všech „board sportů“, tím pádem mají taky ty největší zkušenosti s přípravou sportovců z těchto odvětví. A fakt, že se tam boardům věnuje už několik generací, jen potvrzuje, jak to berou vážně a nic nenechávají náhodě.
Díky Red Bullu jsem mohl navštěvovat gym, který je v místní centrále a trénují tam například lyžařka Lindsey Vonnová nebo skateboardisté Felipe Gustavo a Leticia Bufoniová. Zajímavé bylo, že je to vlastně jeden velký prostor, ve kterém spolupracují tři fyzioterapeuti a kondiční trenér a vlastně si nepřetržitě navzájem tak trochu lezou do práce a upravují tréninky, aby byly co nejpřínosnější.
První tři návštěvy probíhaly jen různá měření a testy, podle kterých potom připravili ideální plán šitý mně na míru, abych se na skejtu mohl co nejvíc posunout. Překvapením pro mě bylo, že došli k závěru, že pokud zlepším mobilitu v kyčlích, může to vést k obrovskému zlepšení a menší námaze při ježdění.
Kromě speciálních tréninků, které byly v průměru třikrát nebo čtyřikrát týdně, jsem po dvou hodinách taky dostal 30minutovou rutinu na každý den na zlepšení mobility. To vše jsem ještě kombinoval s ježděním na skejtu a učením se nových triků. Většinou jezdím šestkrát týdně a jeden den mám totálně off.
Takhle jsem jel tři měsíce, a přestože jsem pociťoval zlepšení, nepřišlo mi to moc skokové. Ale to jen do chvíle, než jsem se vrátil do svého skateparku v Česku. Najednou mi vše přišlo malé, jednoduché a banální.
Americký výlet mě krásně vytrhnul z rutiny a trochu otevřel nové obzory toho, jak se na skateboarding dá připravovat. Byla to skvělá zkušenost, ve které jsem chtěl i pokračovat, ale tím se dostáváme k dnešní situaci.
Momentálně jsem měl být opět v USA a se stejným týmem být ready na první závod v Las Vegas. Ten se zrušil stejně jako všechny ostatní akce plánované na tuhle sezonu. S trenérem jsem pořád v kontaktu, online vymýšlíme různé způsoby, jak nadále dodržovat náš plán.
Jenom stroje, měření a podobně teď nahrazuje cokoliv, co najdu v hale. Pytle s pískem, které jsem měl proti přívalům vody, jsou najednou dobré závaží. Skateboard poslouží jako balanční plocha. A místo dobrého kolektivu v gymu mám hudbu v uších.
Přestože se odložily i olympijské hry, snažím se brát aktuální nouzi spíše jako příležitost nadále trénovat tímto způsobem, protože už v USA jsem si říkal, že je škoda, že není víc času. Doufám, že to všichni sportovci vezmou podobně a budeme se snad moci těšit ještě na lepší výkony.
