Proč nemůže být sport pilířem rozvoje? Problém je školský zákon...
KOMENTÁŘ MICHALA BROŠE | Mistrovství světa dvacítek vyšlo skvěle. Po dlouhých letech čekání a špačkování, proč něco nejde, se ukázalo, že za určitých okolností uspět lze. Teď je potřeba všechno analyzovat. Další věcí je, že se musíme podívat, jací kluci zaznamenali progres od chvíle, co odešli z našeho prostředí, a vytáhnout z toho maximum s co největším přesahem do budoucna.
Abych řekl pravdu, nemyslím si třeba, že Chance liga by měla být cestou k výchově a rozvoji mladých hráčů. V nějakém konkrétním případě a pro určité individuality třeba ano. Druhá nejvyšší soutěž dospělých by měla být spíš něco jako přídavek k tréninkovému a zápasovému vytížení. Celkově bych ale neřekl, že by to měla být dobrá cesta jako rozvojový plán.
Na juniory neklade nároky, které potřebujete. Ano, je to dospělý hokej a hráči se s ním seznámit musí. Jenže v juniorském věku by mělo být všechno ještě dost, v uvozovkách, o zběsilém pohybu. To znamená, že hlavní je bruslení, pohyb nahoru-dolů, otevřenost k chybování, zkoušení. Navíc pro rozvoj potřebujete i partu vrstevníků.
Další věcí je tréninkový proces. Třeba pětatřicetiletý veterán potřebuje něco úplně jiného než osmnáctiletý kluk. Ne, nemyslím si, že tady by se nám měli
