Na rovinu: hokej mám rád, finále mezi Zlínem a Brnem mě interesuje, v peněžence bych nějakou bankovku taky našel. Ale sedm až devět stovek za lístek na sezení bych nedal. Fakt ne. Kdybych se na pátý zápas extraligového vyvrcholení nedostal zdarma jako novinář, zanadával bych si na zdražení vstupenek, k němuž zlínský klub před zítřkem přikročil. Skokem z 300 korun na 700 a ze 450 korun na 900 (ceny na první a druhé utkání finálové série) by si mě rozhodně nezískal.
Jenže to je jen můj osobní problém, neochota investovat do očekávané zábavy, neždímat rodinný rozpočet. Jak se znám, radši bych si zalezl s kamarády do teplé hospůdky a díval se na zápas v televizi. Byla by to moje dobrovolná volba, která neznamená, že je něco špatně. Spíš jsem pohodlný šetřílek, proto volím dřevenou lavici a lahodné pivo v oblíbeném podniku než mačkanici na studeném stadionu s obřími frontami do bufetu a na toaletu.
Nahlédnu-li na věc optikou klubu a nadšenějších hokejových příznivců než jsem já, nemám absolutně nic proti výraznému zdražení vstupenek na možný rozhodující duel sezony. Vedení chce logicky na unikátním utkání vydělat (kdy jindy bude mít takovou možnost?) a dobře ví, že zimák okamžitě vyprodá, i kdyby nasadilo ještě mnohem vyšší cenu. Kdyby toho zodpovědní lidé nevyužili, byli by za hlupáky a ekonomické břídily.
Tohle je jedinečná šance, jak pomoci zajistit klub. Na tom stejně vždycky vydělá fanoušek lepším komfortem, kvalitnějším kádrem jeho oblíbeného týmu a o to reálnější vidinou opakování letošního úspěchu.
Ten, kdo chce vidět naživo možnou korunovaci mistra, peníze pro jednou neřeší. Žádný z kamarádů, kteří mě oslovili se žádostí o pomoc, se nezeptal, kolik bude stát vstupenka. Všichni měli jedinou otázku: Myslíš, že bys mohl sehnat na pátek lístek?
To je ovšem momentálně ve Zlíně téměř nadlidský úkol.
Související články
