Třinec hrál jako Plzeň. Dobře, ale až moc v klidu. Přitvrdí ve čtvrtek?
Přesně takhle odehrála Plzeň třetí partii s Kometou v semifinále. Po dvou domácích zápasech přijela za stavu 0:2 na zápasy pod brněnský kotel a vystřihla povedený výkon. Herně nebylo Strakovým borcům moc co vytknout, vše na úrovni play off. Bruslení, pohyb bez kotouče i s ním, kombinace, bojovnost, tlak do brány… Potud v pořádku. Žádnému hráči se nerozklepala kolena v bouřlivém nepřátelském prostředí.
Jen ten výsledek nebyl v cajku: 2:3. Stejně skličující porážka jako dnes pro Třinec v souboji o titul. Úřadující mistr musel sáhnout hluboko do zásob mentální i fyzické energie, aby vydřel důležitý bod. Klidně mohl prohrát. Tehdy i nyní. Jenže velký tým dělá i to, že umí pro sebe urvat bitvu, ve které nedominuje. A to opakovaně. Na tohle jsou v Zábranského partě machři. Ve vyřazovací části zvlášť. Nenechají se zadusit protivníkovým tlakem, ustojí těžké situace. A pak z nečekané akce udeří. Jako Tomáš Vincour po Čermákově zadovce.
Plzeň a Třinec spojovala v prvním duelu na ledě Komety ještě jedna věc. Oba na to šli vyloženě hokejově, žádné rozptylování ostrými souboji, rvačkami, slovními půtkami. Možná právě tohle jim chybělo, aby překlopili duel na svou stranu.
Západočeši se tímto směrem další den vydali. Po promluvě s trenéry výrazně přitvrdili, pili soupeři krev od první do poslední minuty. A vyhráli zaslouženě 2:1. Může to být i recept pro Oceláře. Brněnský vůdce Martin Erat byl včera až moc v klidu. A to je pro soupeře vždy moc špatná zpráva.
