Ligové (o)hlasy: Kadlecův speciál i Matouškova milionová administrativa
Čtvrté ligové kolo bylo opravdu výživné. Hráči a trenéři se činili nejen přímo v zápasech, ale i poté před novinářskými diktafony a kamerami. Někteří trenéři dokonce vzali bodové ztráty na sebe, což není tuzemským obyčejem. Čest výjimkám jako je opavský kouč Roman Skuhravý a jeho olomoucký kolega Václav Jílek. Kritice, byť nikoliv z vlastních řad, neunikli ani rozhodčí. Všechny události ovšem zastínil comeback Michala Kadlece na Slovácko. Byli u toho skoro všichni… Zajímavé výroky z domácích stadionů glosuje rubrika Ligové (o)hlasy.
SESTŘIH: Teplice - Sparta 0:4. Famózní první poločas a krásné góly
• iSport TV
„Jsem rád, že mužstvo začíná hrát to, co bychom chtěli a měli.“
Zdeněk Ščasný, trenér Sparty
Je pár generačních zásad. Třeba ta, že nemáte nikdy věřit lidem nad třicet let. To si říkáte, když je vám nějakých sladkých sedmnáct a ovládá vás pocit, že svět patří a navždy bude patřit vám. Pro fotbal mám taky jednu podobnou formulku: Nikdy nevěřím trenérovi v roli sportovního (generálního, generálního sportovního…) manažera (ředitele), že v případě potřeby nesejde dolů z kanclu a s chutí nebude chtít ukázat právě odvolanému kouči, že to řemeslo prostě ovládá líp. Takových příkladů z minulosti najdeme…A když vám jdou výsledky a hra na ruku, práce na příchodu nového muže lavičky jaksi přestává být prioritou klubu. Takže se lehce stane, že z nouzovky do zářijové repre pauzy je najednou trenér na pevný úvazek do zimy. A pak na jaro, na léto…Nebo ne? Ščasný pro mě není dočasný. Navíc v tomto případě nehrozí, že by se kouč rozhádal s ředitelem a šel mu po krku.
„Byl tam táta, pak se šel zchladit do „vipu“. Ten byl v pohodě. Mamka s babičkou se dívaly doma, druhá babička taky. Škoda, že se toho nedožili dědové. Byli by taky určitě rádi. Spousta kamarádů mi psala, že se přijde podívat. Jeden psal, že tady nebyl na Slovácku dva roky a že dojde jen kvůli mně.“
Michal Kadlec, obránce Slovácka
Před lety jako talentovaný mladíček otevíral stadion v Uherském Hradišti. V neděli se na něj Michal Kadlec vrátil a už ne jako soupeř mateřského klubu. Byla to pro region velká událost. A pro rodinu Kadlecových zvlášť. Byť v dusném počasí dorazily jen mladší ročníky v čele s kamarády a tátou Miroslavem. Ten se před úpalem jistil v prostorách pro velmi důležité osoby. Občerstvení a chládek byly zajištěny a vicemistr Evropy 1996 byl fakt v pohodě...Babičky se dívaly doma, dědové v nebi. Hlasatel oznámil 4769 přítomných diváků, na atraktivní derby s Olomoucí průměr. Sakra, kde byli všichni strýčkové, tety, bratranci, sestřenice, sousedi a spolužáci ze základky?! Příště prosím všichni na značkách! I kdyby padaly trakaře.
„Musím poděkovat Spartě i Slovácku, že mi nabídlo roční smlouvu. Všechny strany musely v něčem ustoupit. Byla tam velkorysost všech.“
ještě jednou Michal Kadlec
Aneb co jste o rodině Kadleců dosud nevěděli. Skvělé kariéry táty Miroslava i syna Michala každý zná. A teď pozor, jedna novinka: Kadlecové jsou velkorysí!
„Už prvních patnáct minut jsem viděl hvězdičky. Není to jednoduché. Bude mi čtyřiatřicet let, na kraji musíte být top fit.“
do třetice Michal Kadlec
Přišel do Slovácka jako hvězda, byť ve fotbalově pokročilejším věku už jasně nezářící. V utkání s Olomoucí se mu před jeho očima míhaly hvězdičky. Houska, Plšek, Kalvach…Nebo mluvil bývalý reprezentant o tom, že ještě není top fit? Počkáme si, co uvidí v pátek na Dukle.“
„To jsou administrativní věci, do toho nevidím. Pořád mám pocit, že zatím nejsem nějaký extra hráč. Ale asi za něco stojím.“
útočník Příbrami Jan Matoušek
„Jo, administrativa…Znáte to. Otrava, nuda. Samé papíry, zdlouhavé formality. Deset, dvacet, třicet, čtyřicet milionů. Kdo se v těch nulách má vyznat?! Příbramský boss Jaroslav Starka se čas od času obětuje a náročnou proceduru absolvuje. Jako před pár dny ohledně transferu svého klenotu do Slavie. Hlavně tím nemotejte hlavu hráči. Tomu bohatě stačí vědět, že za něco stojí. I když to třeba není (zatím) nic extra.“
„Jsme s prominutím úplně za debily. Kdyby nám aspoň dali regulérní gól. Jedeme tři sta kilometrů…to je celý hrozný. Hrajeme fotbal, protože nás baví. A tohle není možný. Jsme totálně naštvaní…“
Roman Potočný, záložník Liberce
„Chudáci Liberečáci. Vážili autobusem dlouhou cestu do práce po rozkopané D1, a v Brně proti nim rozhodčí Lerch nařídí patnáct minut před koncem přísnou penaltu. To pak i ten fotbal nebaví…Dobrá zpráva: Do konce podzimu už čekají Severočechy jen dvě delší cesty, do Uherského Hradiště a do Zlína. Průšvih může nastat, pokud se v příštím ročníku střetnou s Opavou na jejím stadionu ve Slezsku (vzdálenost z Liberce cca 340 km). Upřímně, nechtěl bych sedět s ukřivděným Potočným a jeho kumpány pět hodin v autobuse.“
„Jde to i za mnou. Změnili jsme obranu na zónovou a bránili jsme jako kluci ve druhé třídě.“
Václav Jílek, kouč Olomouce
Chtěli zmást soupeře, nejspíš i pozorovatele z Almaty před čtvrteční odvetou 3. předkola Evropské ligy. Nakonec popletli nejvíc sami sebe. Zónová obrana Sigmě nešmakovala, inkasovala všechny tři góly hlavou z malého vápna. Za to by šli klečet do kouta i druháci. Pan učitel půjde první, prosím. A na hrách!
„Neodhadl jsem rozpoložení jednotlivců. Byl to o parník náš nejhorší výkon pod mým vedením. Zápas nebudu hodnotit, ani s hráči.“
opavský trenér Roman Skuhravý
Rozmohla se nám ve FORTUNA:LIZE jedna taková věc. A to sebekritika mladých, progresivních trenérů. Zatímco olomoucký Jílek vzal na sebe porážku na Slovácku, opavský stratég si vyčetl sestavu, kterou poslal do bitvy s Libercem. Nakonec se přece jen vydal štěstí naproti, když poslal do hry Tomáše Smolu, přezdívaného Smolík. Náhradník zařídil penaltu, Skuhravého „parník“ zůstal na vodě.
P. S. Hráči děkují, že hodnocení utkání vypadlo z programu na tento týden.
