Tušilo se, že to přijde. Ovšem až po sezoně. Tohle načasování „útěku“ fotbalového trenéra Michala Bílka ze Zlína je vyloženě špatné. Tedy pro klub, jeho vedení, hráče a vlastně i fanoušky. Těm dávala po převážnou část podzimní části hra Fastavu (konečně) smysl, bavili se fotbalem v systému 3-5-2. A najednou jako by vzal režisér zmizík, celou hru smazal, zabouchl dveře a odešel do jiného divadla.
Uprostřed zimní přípravy, kdy se intenzivně řeší příchody posil, tříbení herního stylu a semknutí party, přijdou generálové z Kazachstánu, zachrastí úspěšnému kouči před očima plným měšcem, nastíní ambice a perfektní podmínky pro práci. Reakce? Jasný, beru, není co řešit.
Bílek neodolal, cítil se na větší jeviště, než je to zlínské. Na sentiment, vděčnost a bla bla bla další podobné pocity ve fotbale nehrají hráči a ani trenéři. Uvnitř možná tyhle vjemy v určité míře mají, ale své profesní kroky podle nich řídit nebudou. Bývalý stavitel české reprezentace udělal to, co mnozí před ním a další zástup po něm. Jen prostě v divnou dobu.
Ve fotbalovém zákulisí běželo, že je v hledáčku Plzně jako zvažovaná náhrada v případě letního odchodu Pavla Vrby. Jenže Bílek nechtěl vyčkávat, spoléhat se na „něco ve vzduchu“. Skočil po papírové realitě. Pro klub je to větší rána než přestupy hráčských opor Beauguela či Traorého.
Je zjevné, že jeho sebedůvěra po dusném konci u českého nároďáku a rozpačitém působení v Jihlavě za poslední měsíce vzrostla. Na Moravě si ověřil, že jeho metody fungují, našel vstřícné prostředí pro své „experimenty“. Záhy dostal chuť posunout se dál, vydělat víc, vybírat si hráče ze širšího portfolia, ukázat se Evropě.
O finančním motivu se nemusíme bavit, ten je evidentní. Za míň peněz, než si vydělá ve stávajícím působišti, ještě nikdo do Kazachstánu nešel. Bílek nebude tvořit novou historii, stejně jako s tím nezačali cizinci v kádru mistrovské Astany. Ekonomické hledisko je klíčové a sportovní motivace také najde dost a dost. Ve skupině o EURO 2020 narazí se svým týmem mimo jiné na Belgii, Rusko či Skotsko. Dobrá šance svůj znovu nabitý kredit ještě navýšit, získat renomé v zahraničí.
Jsou však tady i rizika. Přijde pár porážek, mocipáni se naštvou a Bílek se vrátí tam, kde byl před letním příchodem do Zlína. V roli trenéra, o kterého se ani tuzemské kluby neperou a davy fanoušků jeho jméno nevyvolávají, mu fajnově nebylo. Jistě si na to dobře vzpomíná.
Témata:
fotbal, Česko, bílek, blog, poznámka, michal bílek, Michal Koštuřík, sport, Kazachstán, Fotbal na Heureka.cz
Související články
