Pochvala Zbrojovce za návrat s bravurou. Ale teď ji musí čekat řez
KOMENTÁŘ MICHALA KOŠTUŘÍKA | Správně si vyhodnotit úspěch je stejně důležité jako podrobná analýza neúspěchu. To nyní čeká (mělo by) také fotbalové Brno. Nejdřív gratulace. Zbrojovku se sluší ocenit za to, jak se ve druhé lize okamžitě po pádu z nejvyšší soutěže prezentovala. Od začátku jela to svoje, sebevědomě, s neskrývanou ambicí. Nevděčnou a všemi připomínanou roli ekonomického i hráčského premianta v soutěži zvládla s bravurou. Vyhrát běhavou a soubojovou F:NL, v níž se fotbal občas opravdu mění na kopanou, s takovým bodovým polštářem, je docela kumšt. Málokdo to zvládl.
Kouč Richard Dostálek, jehož setrvání u mužstva po sestupu nevítal každý s nadšením, ukázal, že umí mužstvo připravit na těžké bojové podmínky. Jaký byl hráč, takový je trenér. Nebo ještě jinak: Jaký byl hráč, tak hraje jeho tým. Fyzicky náročně, silově, odhodlaně, sveřepě. Tento přístup k práci vynesl někdejšímu záložníkovi přestup do Slavie, angažmá v Německu a pět startů v reprezentaci. Své know-how důsledně předává svým svěřencům.
Tým, v němž chytl druhou (nebo třetí?) mízu útočník Jakub Řezníček, až moc často vítězil po rozpačité hře. Zbrojovce, která byla pro konkurenty jako rudý hadr na býka, zkrátka šla v sezoně karta. O patro výš to měla opačně. Sport vám jednou vezme, a pak vám dá. Když jste poctiví.
Celý ročník měli Řezníček a spol. fotbalové božstvo na své straně. Plus individuální kvalitu a zkušenosti. V soutěži, kde kluby počítají každou tisícovku a lepí kádry divoce z týdne na týden, se konsolidovaný klub vyjímal. Do této společnosti nepatřil. Klubovým a také fanouškovským zázemím, tradicí - a nakonec i výkonností. Bylo to fajn, díky za pozornost. Ale stačilo.
A co dál?
Fakt je, že se kádr od loňska téměř nezměnil. Ti, co se podepsali pod sestup,
