Straka nálepku nesmazal, v Karviné ani nemohl. Patnácté místo odpovídá kádru
Zase ne. Nálepku trenéra na krátkodobou výpomoc ze sebe František Straka nesmaže ani po karvinské misi. Trvala osm měsíců: kousek jara a většinu podzimu. Energický šedesátník přebíral tým na patnácté pozici, šel s ním do baráže ze stejné příčky, zachránil jej a nechává ho rovněž na patnáctém místě.
Otázkou je, zda se Straka označení pro motivátora-záchranáře ve slezském klubu vůbec zbavit mohl. Není totiž prvním (a troufnu si říct, že ani posledním) koučem, který v MFK končí po krátké době. Takhle to v Karviné prostě chodí.
Jakoby trpělivost odešla s Jozefem Weberem, který mužstvo po sedmnácti letech dotáhl mezi elitu. Současný trenér Mladé Boleslavi tam tehdy vydržel tři a půl roku, což je na aktuální tamní poměry sci-fi doba.
Josef Mucha, Roman Nádvorník, Norbert Hrnčár, do toho dvakrát zaskakující sportovní ředitel Lubomír Vlk a pak právě Straka. Tihle všichni se na horké židli útulného stadionku vystřídali za poslední dva roky po Weberovi. Šílená fluktuace.
V tomhle kontextu Strakův vyhazov nepřekvapí. Přišel po pěti porážkách v řadě, po 533 minut trvající střelecké impotenci a po prohře v derby s Baníkem, kde Karviná inkasovala třikrát ze standardních situací. „To tam chrápou? Je čas, aby frajeři ukázali koule,“ naštval se oprávněně kouč po ledabylém bránění svých svěřenců. A stejně jako Josef Csaplár ve Zlíně si po kritice vlastních řad během reprezentační pauzy balil kufry.
Jenže má Karviná opravdu na víc? Podle mě ne, barážové pásmo odpovídá kvalitě jejího kádru. A vedení klubu to mělo po letních odchodech Lukáše Budínského s Tomášem Wágnerem (dohromady 22 gólů) vědět. Adekvátní náhrady nepřišly a loňské opory, Adriel Ba Loua s Dávidem Gubou, se vinou zdravotních problémů zatím vůbec nedostaly do formy.
Těžko vykouzlíte zázrak s hráči, kteří v lize teprve začínají; s fotbalisty, kteří jsou po zranění bez větší zápasové praxe; nebo s těmi, které jinde nechtěli. Tím spíš, když byla letní přestávka extrémně krátká. V kolonce posledních příchodů přitom právě taková jména najdete.
Nadějní mladíci Ondřej Lingr s Vojtěchem Smržem potřebují vedle někoho růst. A to třeba „posila“ typu bulharského útočníka Stevena Petkova, jenž se po hřišti jen plouží, nevyhraje souboj, natož aby se dostal k solidnímu zakončení, fakt nebude.
I jindy netrpěliví fanoušci, kteří po pár kolech odvolávali Strakovy předchůdce, to na rozdíl od funkcionářů vycítili. Nebyli negativní, klub i samotného „Franze“ neustále podporovali, byť body nepřicházely. Přitom nebýt Opavy, která se vlastními problémy sama zevnitř rozkládá a má ještě o bod méně, mohlo být s Karvinou ještě hůř...
Pokud Strakův nástupce (že by Martin Pulpit?) skončí po nadstavbě mimo barážové příčky, budu hodně překvapen. Mnohem pravděpodobnější je totiž další blog na stejné téma někdy na konci jara, kdy mančaft přebere záchranář Vlk.
